Turnaj mistrů

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny ATP Finals 2022 dosáhly částky rekordní 14 750 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále. Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry. Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Historie

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O₂ Arena. Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015. V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018. V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O₂ Areně potvrzeno až do roku 2020.

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2023 se jedenáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů, a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz) a 2023 (Djoković).

Kvalifikační kritéria

Dvouhra

Dvouhry se účastní osm tenistů kvalifikovaných v následujícím pořadí:

1. Zaprvé, sedm tenistů dle žebříčku ATP Race vydaného v pondělí po posledním řádném turnaji ATP Tour. V roce 2022 se jím stal Paris Masters.
2. Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové z roku 2022 figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to v pořadí dle sestupného umístění.
3. Zatřetí, osm hráčů na základě pořadí žebříčku ATP.

Do žebříčku ATP Race, vydávaného vždy v pondělí, se započítávají body získané od ledna kalendářního roku probíhající sezóny. Kumulovány jsou z turnajů Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Hráčům se přičetly body z 19 turnajů, do nichž se řadily:

• 4 Grand Slamy
• 8 turnajů s povinným startem v kategorii ATP Masters 1000
• 7 nejlépe bodově hodnocených výsledků (United Cup, Monte-Carlo Masters, ATP 500, ATP 250, challengery, ITF)

Čtyřhra

Do čtyřhry nastupuje osm párů kvalifikovaných podle stejných kritérií jako u singlistů. Dvojice nemají určeny povinné účasti u stanovených turnajů. Sbírají tak body z 19 libovolných událostí na okruhu ATP Tour podle nejvyššího bodového zisku.

Body a finanční odměny

Rozpočet ATP Finals 2023 činil 15 milionu dolarů.

Vývoj názvu

Sponzorství

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl v minulosti většinou hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC, která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.

V roce 2017 se titulárním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko. Smlouvu následně prodloužila minimálně do roku 2025.

Přehled rekordů dvouhry

Statistiky Turnaje mistrů.

Nejvíce titulů

1. Novak Djoković, 7 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023)

2. Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)

3. Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)

3. Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)

5. Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)

Nejvíce titulů v řadě

• Novak Djoković, 4 (2012–2015)

Nejvíce finálových účastí

1. Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)

2. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)

3. Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)

3. Novak Djoković, 8 (2012–2016, 2018, 2022–2023)

5. Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)

Nejvíce finálových účastí v řadě

1. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)

2. Novak Djoković, 5 (2012–2016)

2. Ilie Năstase, 5 (1971–1975)

2. Roger Federer, 5 (2003–2007)

5. Roger Federer, 3 (2010–2012)

5. Stan Smith, 3 (1970–1972)

5. Boris Becker, 3 (1994–1996)

Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)

• Roger Federer (2003, 2004, 2006, 2010, 2011)
• Novak Djoković (2012, 2013, 2014, 2022)
• Michael Stich (1993)
• Lleyton Hewitt (2001)
• Andy Murray (2016)
• Daniil Medveděv (2020)

Nejvyšší počet aktivních účastí

1. Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)

2. Novak Djoković, 16 (2007–2016, 2018–2023)

3. Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)

4. Ivan Lendl, 12 (1980–1991)

5. Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)

5. Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)

5. Pete Sampras, 11 (1990–2000)

5. Rafael Nadal, 11 (2006–2007, 2009–2011, 2013, 2015, 2017, 2019–2020, 2022)

Nejvyšší zápasová úspěšnost

1. Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)

2. Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)

3. Roger Federer – 77,6 % (59–17)

4. Boris Becker – 73,5 % (36–13)

4. Novak Djoković – 73,5 % (50–18)

Nejmladší vítěz

• John McEnroe – 19 let a 11 měsíců (1979)

Nejstarší vítěz

• Novak Djoković – 36 let a 5 měsíců (2023)

Dějiště konání

Přehled finále

Dvouhra

Čtyřhra

Přehled vítězů a finalistů

Dvouhra

Čtyřhra

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

Literatura

• Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Turnaj mistrů na Wikimedia Commons
• Turnaj mistrů – oficiální stránka (anglicky)
• Turnaj mistrů na stránkách ATP Tour (anglicky)