Spojení písmen F a L může mít různé významy:

FL

• mezinárodní zkratka pro letovou hladinu (z anglického flight level)
• mezinárodní poznávací značka aut Lichtenštejnska
• poštovní zkratka amerického státu Florida
• zkratka stanice metra Flora
• FL – programovací jazyk (z anglického function level)
• FL Studio (dříve Fruity Loops) – hudební produkční Jigso software

Fl

• značka vrtulníků Flettner
• flerovium – chemický prvek
• zkratka pro odrůdu vinné révy zvanou Floriánka

fl

• anglická zkratka pro fluid, používaná např. pro specifikaci angloamerických objemových jednotek
• femtolitr – dílčí vedlejší jednotka SI pro objem
• florin - Rakousko-uherský zlatý
• fl., případně flor. – v genealogii zkratka latinského slova floruit, to jest vzkvétal/a. Určuje období, během kterého byla určitá osoba naživu nebo nejvíce aktivní.

Flettner Fl 265 byl německý experimentální vrtulník navržený Antonem Flettnerem.

Tento vrtulník byl představen roku 1938, na vývoji se podílelo i německé námořnictvo. Fl 265 byl první vrtulník, který byl schopen přejít do autorotace a zpět, to z něj dělalo nejbezpečnější vrtulník doby.

Na rozdíl od typu Flettner Fl 185 měl Fl 265 dva protiběžné rotory o průměru 12 m. Pohon zajišťoval hvězdicový motor BMW-Bramo Sh 14 A o výkonu 160 koňských sil. Postaveno bylo celkem 6 vrtulníků. Výroba byla ukončena ve prospěch vrtulníku Flettner Fl 282.

Specifikace (Fl 265)

Technické údaje

• Posádka: 1
• Průměr rotoru: 12,30 m
• Délka: 6,16 m
• Výška: 2,82 m
• Prázdná hmotnost: 800 kg
• Vzletová hmotnost: 1000 kg
• Pohonná jednotka: 1x BMW-Bramo Sh 14 A, 7válcový hvězdicový motor
• Výkon pohonné jednotky: 119 kW (160 k)

Výkony

• Maximální rychlost: 160 km/h
• Dolet: 300 km
• Dostup: 4100 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flettner Fl 265 na anglické Wikipedii.

Literatura

• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Flettner Fl 265 na Wikimedia Commons
• (německy) Fl 265 na stránkách Lexikon der Wehrmacht

Flettner Fl 282 Kolibri (Kolibřík) byl německý jednomístný vrtulník s otevřeným kokpitem a dvěma prolínajícími se protiběžnými rotory. Jeho konstruktérem byl vrtulníkový průkopník Anton Flettner.

Kolibri byl jednou z prvních helikoptér, které byly použity v boji. Během druhé světové války testovalo nacistické Německo tento typ na bojištích v oblasti Středozemního moře. Plány na stavbu tisíců Kolibříků byly opuštěny, když USAF vybombardovalo Flettnerovy továrny. Válku přežily pouze tři Fl 282; zbylé byly zničeny, aby nepadly do rukou nepříteli.

Specifikace

Technické údaje

• Posádka: 1-2
• Délka trupu: 6,56 m
• Průměr rotoru: 11,96 m
• Výška: 2,20 m
• Plocha rotoru: 224,69 m²
• Hmotnost (prázdná): 760 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 1 000 kg
• Pohonná jednotka: 1 × sedmiválcový hvězdicový motor Bramo Sh 14A, 119 kW (160 k)

Výkony

• Maximální rychlost v 0 m: 150 km/h
• Maximální rychlost klesání: 175 km/h
• Cestovní rychlost: 115 km/h
• Stoupavost při plném zatížení: 1,53 m/s
• Rychlost klesání při autorotaci: 7,92 m/s
• Dolet jednomístné verze: 300 km
• Dolet dvoumístné verze: 180 km
• Praktický dostup: 3 300 m
• Maximální dostup: 4 100 m

Odkazy

Reference

Literatura

• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Flettner Fl 282 na Wikimedia Commons
• Flettner Fl 282 Kolibri

Flettner Fl 185 byl německý experimentální gyrodyn vyvinutý Antonem Flettnerem v druhé polovině 30. let 20. století. Konstrukce Fl 185 navázala na nepostavený prototyp vírníku Flettner Fl 184 V3. Roku 1935 představil Flettner vírník Fl 184, který vzbudil zájem Kriegsmarine. Ale než mohlo dojít k jeho zkouškám pro přijetí u německého námořnictva, byl Fl 184 zničen při nehodě.

S podporou námořnictva pak vznikl Fl 185. Od předchozího Fl 184 se odlišoval příďovým podvozkem, ale především byl vybaven třílistým hlavním rotorem a dvojicí vyrovnávacích vrtulí. Nenacházely se na ocasní části trupu, jak bývá zvykem u vrtulníků, ale na pylonech na přední části trupu. Pravá vrtule byla v tažném uspořádání, levá vrtule v tlačném. Fl 185 měl mít možnost využívat k letu tyto vrtule i v případě, že pro let využíval režim autorotace, tedy když nebyl hlavní rotor poháněn. O pohon se staral sedmiválcový hvězdicový motor Sh14A, umístěný v přední části trupu. Z důvodu chlazení motoru byl Fl 185 vybaven ještě drobnou vrtulí, která zajišťovala přívod vzduchu k motoru.

Testovací pilot Emil Arnolt provedl roku 1938 sérii úspěšných testů, při nichž dosáhl rychlosti 65 km/h. Na palubní zkoušky ale již nedošlo.

Jediný postavený kus Flettneru Fl 185 létal pod označením D-EFLT.

Na základě Fl 185 byl později vyvinut Flettner Fl 265.

Specifikace (Fl 185)

Technické údaje

• Posádka: 1
• Pohonná jednotka: sedmiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor BMW-Bramo Sh14A o výkonu 111,85 kW (152 k)
• Průměr hlavního rotoru: 12 m
• Plocha rotoru: 113,097 m²
• Prázdná hmotnost: 771 kg
• Vzletová hmotnost: 898 kg

Výkony

• Dosažená rychlost: 65 km/h

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• FORD, Roger. Germany's secret weapons of World War II. London: Amber Books, 2013. Dostupné online. ISBN 9781909160569. S. 224. (anglicky) 
• WITKOWSKI, Ryszard. Rotorcraft of the Third Reich. Sandomierz, Poland: Stratus Dostupné online. ISBN 978-8389450432. (anglicky) 
• NOWARRA, Heinz J. Die deutsche Luftrüstung 1933-1945. Koblenz: Bernard & Graefe, 1993. ISBN 3-7637-5464-4. (německy) 
• COATES, Steve. Deutsche Hubschrauber 1930 - 1945. Stuttgart: Motorbuch Verlag, 2004. ISBN 3-613-02379-2. (německy) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Flettner Fl 185 na Wikimedia Commons

FL Studio (dříve FruityLoops) je hudební produkční DAW (z angličtiny Digital Audio Workstation) vytvořený belgickou firmou Image-Line. Je to program sloužící k tvorbě muziky. Hudba je vytvářena mixováním audio samplů, digitálních syntetizérů a MIDI signálů.

Systém skládání hudebních smyček je vhodný pro vytváření hudby především elektronického žánru, ale producenti úspěšně využívají program i pro ostatní žánry.

Program podporuje využití pluginů ve formátech VST, VSTi, VST3, DX a DXi. Díky podpoře Re-Wire lze FL Studio spojit s dalšími DAW programy.

Historie

První verze programu byla vydána, ještě pod názvem FruityLoops, v prosinci roku 1997. Tehdy se jednalo o jednoduchý sekvenční sampler, který umožňoval vytváření bicích smyček. V každé následující verzi se funkčnost programu rozrůstala o nové funkce. V roce 2003 byla vydána verze 4 a program byl přejmenován z FruityLoops na FL Studio. Důvodem byl spor se společností Kellogs, která vlastnila podobnou značku cereálií. V roce 2011 vychází verze 10 a Image-Line postupně uvolňuje i veřejné beta verze FL Studia 11. V roce 2015 je oficiálně vydána již 12. verze programu, která zároveň poprvé obsahuje i 64bitovou verzi programu a zavádí také vektorový formát grafického uživatelského rozhraní.

Možnosti a funkce programu

FL Studio je plnohodnotný DAW umožňující skládání hudby. Funkce zahrnují nahrávání audio stop, zachytávání MIDI signálů, vytváření kompozice skladby, využívání VSTi syntetizérů (32 i 64bitové verze), rozdělení zvuků do mixážních stop a vkládání efektů na tyto stopy.

Audio engine podporuje multithreading a vícejádrové procesory.

Od verze 10 program podporuje zápis do notové osnovy ve formátu PDF.

Od verze 11 je možné využívat Performance mode, což je speciální režim přehrávání skladby, určený pro živé vystupování. Přibyla také podpora pro multidotykové displeje.

Edice programu

Program je rozdělen do několika edic, podle množství obsažených funkcí. Každou edici je možné stáhnout z internetu nebo zakoupit v krabicové verzi. Každou zakoupenou edici (staženou i krabicovou) je možné doživotně zdarma upgradovat.

• Fruity edition - Základní verze umožňující vkládání not, využívání pluginů a vytváření kompozice skladby.
• Producer edition - Plnohodnotný DAW umožňující nahrávání audia a postprodukci.
• Signature - Stejná jako Producer edition, navíc obsahuje některé pluginy jako je Harmless nebo NewTone.

Další verze, které se ovšem graficky i uživatelsky liší, jsou:

• FL Studio Mobile - Verze speciálně určená a optimalizovaná pro přenosná zařízení se systémy Android a iOS.
• FL Studio Groove - Verze určená pouze pro Windows 8 a 10. Nejedná se ovšem o plnohodnotný DAW jako FL Studio, ale o jednodušší verzi určenou pro jednoduchou produkci a živé vystupování.

Uživatelské rozhraní

Uživatelské rozhraní FL Studia je založeno na pěti základních obrazovkách:

• Channel Rack - Obsahuje seznam všech syntetizérů a automatizací. Umožňuje rychlé sestavení smyčky bicích a melodické části. Do verze 11 se toto okno nazývalo Step Sequencer.
• Piano Roll - Dvourozměrná mřížka pro vytváření melodie. Svislá osa určuje výšku tónu, vodorovná osa čas a délku tónu.
• Playlist - Umožní složit jednotlivé smyčky a audio stopy do výsledné hudební kompozice.
• Mixer - Používaný pro vyvážení hlasitosti jednotlivých stop a přidání efektů (i přes VST pluginy) nebo pro záznam zvuku z externího zdroje.
• Browser - Jednoduchý a rychlý prohlížeč pro přístup k audio nahrávkám, pluginům, přednastaveným nástrojům a dalším souborům FL Studia.

Vytváření hudby v FL Studiu je založeno na systému smyček. Každá smyčka (pattern), vytvořená v okně Channel Rack nebo Piano Roll, představuje určitou část skladby. Postupným skládáním smyček v okně Playlist, vzniká výsledná skladba. Všechny vytvořené zvuky je možné poslat do mixážního pultu, který umožní změnit výslednou barvu zvuku pomocí několika zabudovaných filtrů a efektů.

Pluginy

Fl Studio obsahuje množství pluginů. Nativní pluginy ve formátu Fruity umožňují lepší kontrolu nad jejich ovládáním, než VST nebo DX pluginy.

Virtuální syntetizéry

• 3xOsc - jednoduchý syntetizér se třemi oscilátory a velmi nízkými nároky na procesor.
• Autogun - 4 miliardy přednastavených zvuků, které však není možné nijak měnit.
• Boo Bass - simulátor basové kytary.
• Drumaxx - emulace bicích nástrojů.
• DX10FM - napodobuje klasickou FM syntézu.
• FL Slayer - simulátor elektrické kytary.
• Groove Machine - virtuální drum machine.
• GMS - jednodušší verze Groove Machine, obsahující pouze syntetizér a efekty.
• Harmless - aditivní syntetizér, používající subtraktivní uživatelské rozhraní k vytváření zvuků.
• Harmor - komplexní polomodulární aditivní syntetizér s podobným přístupem k vytváření zvuků, jako má Harmless.
• Morphine - čistě aditivní syntetizér.
• Ogun - aditivní syntetizér, především na plechové a zvonivé zvuky.
• PoiZone - subtraktivní syntetizér s minimalistickým uživatelským prostředím.
• Sakura - napodobuje zvuk strunných nástrojů.
• Sawer - emulace starých analogových subtraktivních syntetizérů.
• SimSynth Live - vychází z klasických analogových syntetizérů osmdesátých let.
• Sytrus - virtuální syntetizér kombinující FM, subtraktivní a aditivní syntézu. Obsahuje vlastní efektovou sekci. Pomocí šesti oscilátorů a množství obálek, umožňuje téměř libovolně formovat výsledný zvuk.
• Toxic Biohazard - subtraktivní a FM syntetizér. Použitím se podobá Sytrusu.
• TS-404 - emulátor zvuku klasického syntetizéru TB-303 od Rolandu.
• WASP/WASP XT - jednoduchý syntetizér se třemi oscilátory.

Efekty a další pluginy

• FL Studio obsahuje všechny běžně používané efekty v mixingu, například: kompresor, parametrický ekvalizér, delay, chorus, flanger, reverb, filter, atd.
• Juice pack - kolekce efektů, které obsahuje FL Studio ve svém nativním Fruity formátu, převedených do VST. Obsahuje mimo jiné: Multiband Compressor, Parametric EQ2, Delay Bank, Flangus, Wave Candy, a další.
• Gross Beat - efekt umožňující ovládat výšku tónu, manipulovat s časem (například zastavit zvuk) a měnit hlasitost.
• Hardcore - sada efektů simulujících zesilovače elektrických kytar.
• Vocodex - komplexní vocoder.
• NewTone - editor především vokálů, umožňující opravovat výšku hlasu, či přečasovat zpěv.
• Edison - editor audio samplů a nahrávek.
• Pitcher - efekt pro opravu zpěvu v reálném čase.
• Patcher - nástroj umožňující sdružovat a libovolně propojovat více efektů i virtuáních syntetizérů.
• Maximus - multiband kompresor a limiter určený pro mastering.

VST pluginy

Virtual Studio Technology (VST) je rozhraní vytvořené společností Steinberg Media Technologies, které umožňuje propojení virtuálních efektů a nástrojů do hostitelské aplikace (FL Studio, ProTools, Ableton Live ad.).

Příklady populárních VST pluginů:

• Xfer Serum – víceúčelový syntezátor, který umožňuje vytvářet, upravovat a importovat zvukové vlny.
• Antares Auto-Tune Pro – software sloužící pro korekci výšky tónu. Je populární především mezi rappery jako jsou T-Pain, Future, Lil Wayne, Kanye West ad.
• Spectrasonics Omnisphere – nástroj obsahující více než 14 000 zvuků a syntezátorů.
• RC-20 Retro Color – unikátní plugin, který přidává efekt „hřejivého“ vinylového zvuku.
• Valhalla Room – stereofonní algoritmický plugin vytvářející prostorovou ozvěnu. Ozvěnu lze modulovat od prostředí malých stísněných místností až po velké haly.
• iZotope Ozone 9 – plugin obsahující řadu různých ekvalizérů a maximalizérů.
• RX 7 – asistenční zásuvný plugin sloužící pro korekci zvukových stopů. Umožňuje odstranit jakékoliv nechtěné ruchy jako šumění, nádechy, praskání a dunění.
• Waves SSL G-Master Buss Compressor – kompresor vycházející z konzole SSL 4000 G.
• FabFilter Pro-C 2 – kompresor, který obsahuje osm různých kompresních stylů, automatické zesílení a další funkce.
• Soothe 2 – dynamický čistič rezonancí od společnosti Oeksound, který redukuje problematické rezonance a frekvence.
• Sonarworks Reference 4 Studio Edition – software kalibrující studiová sluchátka a monitory tak, aby byla vytvořena stejná frekvenční odezva.
• Neve 1073 – plugin napodobující slavný mikrofonní předzesilovač 1073. Slouží k plynulému nahrávání vokálů, elektrických kytar a voiceoverů.
• Kontakt – sampler od společnosti Native Instruments, který poskytuje přístup k více než 55 GB softwarových hudebních nástrojů.
• Addictive Drums 2 XLN Audio – speciální software sloužící pro produkci bicích nástrojů.

Producenti

Mezi nejznámější producenty používající FL Studio patří:

• FILL
• Avicii
• Savant
• Basshunter
• 9th Wonder
• Martin Garrix
• Alan Walker

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu FL Studio na Wikimedia Commons
• Image-Line - oficiální stránka výrobce softwaru.
• Fruit-Growers Fórum Archivováno 6. 7. 2007 na Wayback Machine. - české forum určené uživatelům FL Studia.
• The FLipside Forum - zahraniční fórum zaměřené na FL Studio a produkci hudby.

AVIA Lombardi FL.3 byl italský sportovní jednomotorový dvoumístný letoun z 30. let 20. století, vyráběný ve firmě Azionaria Vercelles Industrie Aeronautiche. První prototyp stroje vzlétl roku 1937 a měl instalovaný motor Walter Persy z českého letounu Zlín Z-XII. Letoun FL.3 byl užívaný za druhé světové války a po válce se objevil i v Československu, kde byl přeznačen na C-13 (imatrikulace OK-FEA) a používán jako cvičný.

Hlavní technické údaje

• Osádka: 2
• Rozpětí: 9,85 m
• Délka: 6,36 m
• Výška: 1,80 m
• Nosná plocha: 14,35 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 300 kg
• Vzletová hmotnost: 515 kg
• Motor: 1× CNA D VI
• Nejvyšší rychlost: 170 km/h
• Cestovní rychlost: 150 km/h
• Dostup: 5000 m
• Dolet: 600 km

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu A.V.I.A. Lombardi FL-3 na Wikimedia Commons
• AVIA FL.3

Fakulta elektrotechnická ČVUT (FEL ČVUT) je jednou z 8 fakult Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) – nejstarší a nejprestižnější technické univerzity v České republice, jejíž historie sahá až do roku 1707. V roce 1950 vznikla rozdělením stávající Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství samostatná Vysoká škola elektrotechnického inženýrství, která dne 1.11.1951 na základě vydání nových prováděcích předpisů a tím i nového statutu ČVUT přijala název Fakulta elektrotechnická ČVUT.

V dnešní době se FEL ČVUT skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Od roku 1950 FEL ČVUT vydala více než 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání.

Historie

Elektrotechnická studia měla a mají v českých zemích významnou tradici a od svého počátku v 80. letech 19. století byla organickou součástí Willenbergova staroslavného technického učení pražského, založeného roku 1707 a reformovaného v letech 1803/1806 Františkem Josefem Gerstnerem podle vzoru pařížské École polytechnique.

Vzhledem k rychle rostoucímu světovému významu elektrického proudu ve druhé polovině 19. století studium elektrotechniky nabývalo na důležitosti. Elektrotechnici se postupně stávali jednou z funkčních elit moderní průmyslové společnosti.

Elektrotechnika se na pražské německé technice začala jako samostatný předmět vyučovat v roce 1881. Vysokoškolská výuka elektrotechniky na pražské české technice započala ve školním roce 1884/1885 díky Karlu Václavu Zengerovi nepovinnou tříhodinovou přednáškou a hodinovým cvičením.

V roce 1891 vznikla na pražské české technice stolice (katedra) pro elektrotechniku, zřízená Karlem Domalípem. V září 1906 začal v rámci české techniky v Praze pod vedením Ludvíka Šimka fungovat dobře vybavený Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky. V roce 1911 se elektrotechnické inženýrství stalo i v českých zemích samostatným vysokoškolským studijním oborem.

Po vytvoření Československa v roce 1918 nastal další milník. Vládním nařízením ze dne 20. 8. 1920 vzniklo České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) se sedmi samostatnými vysokými školami. Jednou z nich byla Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství.

V letech 1919 - 1938 se na studium elektrotechnického inženýrství hlásilo v průměru kolem tisíce studentů a studentek ročně. Mezi oběma světovými válkami si výuka elektrotechniky na ČVUT v Praze udržovala vysoký evropský standard, podpořený podílem na rozsáhlé mezinárodní spolupráci, především s Francií, Německem, Velkou Británií a také s USA. Během 2. světové války byly české vysoké školy uzavřeny a výuka na technice znovu začala 4. 6. 1945.

Nový pokrokový vysokoškolský zákon z roku 1950 (zákon č. 58/1950 Sb., ze dne 18. května 1950), odstranil autonomii a akademické svobody vysokých škol. Svým úvodním ustanovením umožnil okamžité rozdělení stávající Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství na dvě samostatné vysoké školy. Takto byla v Československu vytvořena první vysoká škola zaměřená pouze na elektrotechnické obory. Tato nová Vysoká škola elektrotechnického inženýrství po definování a vytvoření prováděcího předpisu k novému zákonu (Nařízení vlády č. 80/1951 Sb.,), přijala k 1.11.1951 název Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze.

Vedení fakulty

• prof. Mgr. Petr Páta, Ph.D. – děkan
• prof. Ing. Jiří Jakovenko, Ph.D. – proděkan pro magisterské a kombinované studium a pro vnější vztahy, statutární zástupce děkana
• doc. RNDr. Veronika Sobotíková, CSc. – proděkanka pro bakalářské studium
• doc. Ing. Milan Polívka, Ph.D. – proděkan pro doktorské studium a výzkum
• prof. Ing. Jiří Matas, Ph.D. – proděkan pro rozvoj
• Ing. Jan Kočí – proděkan pro informační technologie
• Ing. Igor Mráz – tajemník

Poslání fakulty

Jak bude vypadat svět za dvacet let? Těžko říct, ale lidé z FELu se v něm rozhodně neztratí. Čeká je nadčasové vzdělání i práce na projektech a inovacích, které udávají směr. Jsme Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze, centrum vzdělanosti a výzkumné činnosti v oblasti elektrotechniky a informatiky. Vychováváme odborníky a odbornice v oblasti robotiky, softwarového inženýrství, kybernetiky, automatizace, elektroniky a mediální techniky. Pod našimi křídly najdete vždy nejnovější technologické poznatky aplikovatelné na špičkové a moderní systémy. Naučíme vás budoucnost nejen vidět, ale také na ni adekvátně reagovat.

Studijní programy

FEL ČVUT poskytuje 7 tříletých bakalářských a 7 dvouletých navazujících magisterských stu­dij­ních pro­gra­mů.

Bakalářské studijní programy

• Elektrotechnika, Energetika, Management (EEM)
• Elektronika a komunikace (EK)
• Lékařská elektronika a bioinformatika (BIO)
• Kybernetika a robotika (KYR)
• Otevřená informatika (OI)
• Otevřené elektronické systémy (OES)
• Softwarové inženýrství a technologie (SIT)

Magisterské studijní programy

• Elektrotechnika, Energetika, Management (EEM)
• Elektronika a komunikace (EK)
• Lékařská elektronika a bioinformatika (BIO)
• Kybernetika a robotika (KYR)
• Otevřená informatika (OI)
• Inteligentní budovy (IB)
• Letectví a kosmonautika (LAK)

Věda a výzkum

FEL ČVUT se dlouhodobě řadí mezi významné výzkumné instituce v České republice. Podle využívané metodiky FEL ČVUT v posledních letech vytváří stabilně kolem jedné třetiny vědeckého výkonu ČVUT. V roce 2022 FEL ČVUT publikovala 30 % impaktovaných časopiseckých článků a získala 41 % citací celého ČVUT. S uvážením autorských podílů byl podíl fakulty k ČVUT 34 % přepočtených IF publikací a 43 % přepočtených citací.

Katedry

Výuka i výzkum jsou na fakultě elektrotechnické organizovány katedrami, tj. specializovanými pracovišti. Katedry fakulty mají přidělený alfanumerický kód K131xx, jednoznačný v rámci celé univerzity. Symbol xx představuje dvojciferné číslo, pod kterým katedra vystupuje v rámci fakulty. Toto číslo je součástí kódů vyučovaných předmětů, čímž přispívá k jednoznačnému určení předmětu dle kódu.

K 1. 3. 2023 působilo na fakultě 17 kateder, jedno centrum a jedno středisko. V akademickém roce 2006/2007 zanikla Katedra tělesné výchovy. Výuku tělesné výchovy zajišťuje od akademického roku 2007/2008 Ústav tělesné výchovy a sportu ČVUT (ÚTVS ČVUT).

• Katedra matematiky (K13101)
• Katedra fyziky (K13102)
• Katedra jazyků (K13104)
• Katedra elektrotechnologie (K13113)
• Katedra elektrických pohonů a trakce (K13114)
• Katedra elektroenergetiky (K13115)
• Katedra ekonomiky, manažerství a humanitních věd (K13116)
• Katedra elektromagnetického pole (K13117)
• Katedra teorie obvodů (K13131)
• Katedra telekomunikační techniky (K13132)
• Katedra kybernetiky (K13133)
• Katedra mikroelektroniky (K13134)
• Katedra řídicí techniky (K13135)
• Katedra počítačů (K13136)
• Katedra radioelektroniky (K13137)
• Katedra měření (K13138)
• Katedra počítačové grafiky a interakce (K13139) – zřízena v červnu 2008

Další pracoviště

• Centrum aplikované kybernetiky
• Institut intermédií
• Středisko výpočetní techniky a informatiky
• Centrum znalostního managementu

Studentská konference POSTER

FEL ČVUT každoročně v květnu pořádá studentskou konferenci POSTER, na které jsou prezentovány výsledky práce studentů a doktorandů. Tato konference je vynikající příležitostí k setkání s aktivními a profesně zdatnými studenty. Zhruba čtvrtina příspěvků je zahraničních.

Spolek absolventů

Absolventi a absolventky FEL ČVUT se sdružují ve spolku ELEKTRA. Spolek pořádá každoroční srazy absolventů, koncerty a další akce

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fakulta elektrotechnická ČVUT na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fakulta elektrotechnická ČVUT
• Fakulta elektrotechnická ČVUT na X (dříve Twitteru)
• Fakulta elektrotechnická ČVUT na Facebooku
• Fakulta elektrotechnická ČVUT na Instagramu
• Centrum spolupráce s průmyslem
• Přehled kateder a pracovišť FEL
• Trainingpoint – školicí centrum

Drugethové (maďarsky Drugethok, nebo Drugeth család, slovensky Drugetovci) je šlechtický rod francouzsko-neapolského původu ze Salerna u Neapole. Jeho členové Filip a Jan přišli počátkem 14. stol. do Uherska spolu s králem Karlem Robertem z Anjou. Rod vymřel po meči roku 1684.

Rodokmen (uherský)

• Filip I. (Fülöp) * 1288 - † 1327, palatin; m. Markéta (floruit 1340)
  • Klára (fl 1351) m. Ákos Mikosfi (fl 1351)
• Jan I. (János) † 1334, palatin
  • Vilém (Willerm, Vilmos) † 1342, palatin; m. Marie Follyová (fl 1330-55)
  • Mikuláš I. (Drugetha Miklós, de GERENA) † 1355, zemský soudce
    • Ján III. (János), † 1374; m. Kateřina (Katalin, fl. 1381-1411)
      • Mikuláš III. (Miklós), † 1379/80; m. Zsuzsanna
      • Ladislav II. (László), † 1397/98
      • Paska, fl 1384-1427; m. László Lackfi († před 1398)
      • Marie, fl 1384-1436
    • Ladislav I. (László), fl 1371
  • Jan II. (Drugetha János, de Homonna), fl 1343-61
    • Sebastián (Sebestyén), fl 1361
    • Ján IV. (János), † 1400/02; m. Ilona Paksi (fl 1402-23)
      • Štěpán I. (László), fl 1387-94
      • Ján III. (János), fl 1398-1415
      • Filip II. (Fülöp), fl 1400-18
      • Markéta, fl 1419, m. János Báthori de Somlyó (fl 1382-1419)
      • Anna, fl 1419, m. László Telegdi (fl 1393-1419)
      • Hedvika, fl 1419
    • Mikuláš II. (Miklós)
      • Bartoloměj I. (Bertalan, Bertók), † 1411/13
      • Zikmund I. (Zsigmond), † 1430/34; m. Uršula (Orsolya), (fl 1436-38)
        • Bartoloměj II. (Bertalan), fl 1434-66; m. Anglis Rozgonyi (fl 1453-72)
          • Ladislav III. (László), † 1484; m. Hedvika, dcera Szaniszló, haličský vajda
          • Kateřina, fl 1486-98; m. János Banfi de Alsólendva (fl 1484)
      • Štěpán II. (Drugetha István, de Homonna), fl 1411-66; m. Kateřina (fl 1436)
        • Jan VII. (János)
          • František II. (Ferenc), † 1532
          • Kateřina (Katalin), fl 1522; m. János Drágfi de Béltek († v bitvě u Moháče 29. srpen 1526)
          • Jiří I., † asi 1548; 1m: 22. červen 1526 Uršula Ráskay de Raška († 18. září 1528); 2m: Anna Tárczay († 1567)
            • Magdalena, † 17. červenec 1527
            • František III. (Ferenc), fl 1552; 1m: bar. Magdalena Révaiová ze Sklabiňa et Blatnice; 2m: Alžběta Perényiová z Perényi
              • Eufrozína Báthoryová (Fruzsina Báthori); m. István Báthori de Ecsed († 1605)
              • Jiří II., M. Fruzsina Dóczy de Nagylúcse
                • Alžběta (Erzsébet)
                • Jiří III. * 1583 - † 1620, m. Kateřina Nádasdy de Nádasdy et Fogarasföld (* asi 1594)
                  • Marie, † 1643; 1m: hr. György Széchy de Rimaszécs († 1625); 2m: baron András Szunyogh de Jeszenicze et Budethin († 1657)
                  • Alžběta, † před 1667; m. Pruszka 3. červen 1630 baron László Révay de Trebosztó (* 7. únor 1600 - † 1667)
                  • Jan X. (János) hrabě Drugetha de Homonna, * 1609, †22. listopad 1645; m. bar. Anna / KateřinaJakussith de Orbova
                    • Jiří IV., * 8. červen 1633 - † 9. říjen 1661; m. 1652 GFN Marie Esterházyová (* 2. únor 1638 - † 2. duben 1684)
                      • Valentýn, † 1691
                      • Ján
                      • Mikuláš
                      • Zikmund II. (Zsigmond), † 1684; m.hr. Terezie Keglevičová z Buzina
                        • Marie Klára; m. hr. Péter Zichy de Zich et Vásonykeö (* 1674 - † 1726)
                        • Barobora (Borbála)
                        • Julianna Therese, * 1679 - † 1726; 1m: 1693 hr. Mikuláš Pálffy de Erdödy († 1706); 2m: 1709 hr. Michael Václav z Althannu (* 29. červenec 1668 - † 25. červenec 1738)
                      • Kristína
                    • Kateřina; 1m: hr. Ádám Wesselényi de Hadad; 2m: Mikuláš Draškovič z Trakošćanu (* asi 1630 - † 1. listopad 1687, Bratislava); 3m: Mikuláš Csáky
            • Kašpar (Gáspár), fl 1595, m. Klára Losoncziová
              • Krisztina; m. János Fügedy
              • Zsófia; m. András Fügedy
          • Gabriel I., Fl 1535-51; 1m: Barobora Warka von Nopsitz; 2m: Fruzsina (Krisztina) Gyulaffy de Rátót
            • Markéta; m. Job Paksi
            • Štěpán V. (István)
              • Ladislav (László)
              • Valentýn I. (Bálint) * 1577 - † 1609
                • Štěpán VI. (István) + 1612
            • Krisztina
            • Klára; m. baron Ferenc Révay de Szklabina et Blathnicza († 1588)
          • Imrich I.
            • Mikuláš V. (Miklós), * asi 1538 - † po 30. srpnu 1580; m. Monyorókerék 9. leden 1569 Markéta Zrínyiová (* 1555 - † asi 1588)
              • Anna; m. Mihály Káthay
              • Alžběta; m. Péter Zborovszky
            • Ján (János)
          • Antonín I., Fl 1547-48; m. Anna Báthori de Somlyó
            • Mikuláš VI. (Miklós), fl 1575
              • Barobora; m. György Warka von Nopsitz
            • Barobora; 1m: Márton Kecsethy; 2m: Ferenc Kendy (* asi 1500 - † 31. srpen 1558, Gyulafehérvár)
          • Štěpán IV. (István) m. Klára Báthori de Ecsed († 1546)
            • Mikuláš IV. (Miklós) * 1546
          • Ágnes; m. Imre Országh de Guth (fl 1490-1533)
          • Kateřina
        • Kašpar I.
        • Borbála; m. Miklós Zólyomi de Albis (fl 1489-98)
        • Alžběta; m. Miklós Losonczi († 1521/25)
        • Dcera; m. István Szapolyai, uherský palatín († 23. prosinec 1499, Pápa)
      • Ilona; m. György Dobi
    • Štěpán I. (István), fl 1364
    • František I. (Ferenc), fl 1364-87

Zkratky

• * - Narodil (a) se
• † - zemřel (a)
• Fl - určitě žil (a)
• M. - Vdaná (á) za
• K.a. - Zabit v boji
• Ca - kolem

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drugetovci na slovenské Wikipedii.

Flerovium (chemická značka Fl) je radioaktivní transuran s protonovým číslem 114.

Původ názvu

V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení, pojmenovat prvek flerovium podle návrhu objevitelů – na počest fyzika Georgije Nikolajeviče Fljorova (Г. Н. Флёров, 1913–1990), objevitele samovolného štěpení a spoluzakladatele Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012.

Historie

První příprava tohoto prvku byla neoficiálně oznámena v lednu 1999 skupinou vědců z Dubny. Stejná skupina o tři měsíce později připravila jiný izotop tohoto prvku.

Flerovium bylo připraveno bombardováním jader ²⁴⁴Pu proudem iontů ⁴⁸Ca.

 48
20 Ca +  244
94 Pu →  292
114 Fl →  289
114 Fl + 3  1
0 n

Izotopy

Doposud je známo 6 izotopů flerovia. Vzhledem k velmi malému počtu dosud získaných jader doposud nebyly pro některé z nich přesně určeny jejich jaderné vlastnosti. Přehled dosud experimentálně zjištěných izotopů (včetně izomerních stavů) uvádí následující tabulka:

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of flerovium na anglické Wikipedii.

Související články

• 14. skupina
• Jaderná fyzika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu flerovium na Wikimedia Commons
• Galerie flerovium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo flerovium ve Wikislovníku

Rakouský zlatý, od roku 1867 rakousko-uherský zlatý nebo též zlatka, florin či gulden byla měna používaná v letech 1754 až 1892 na území habsburské monarchie včetně českých zemí a později rakouského císařství a Rakousko-Uherska. Německý název Gulden se používal na rakouských bankovkách, na mincích byl vyražen nápis FL. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.

Vývoj

Se zavedením konvenčního tolaru roku 1754 byl florin definován jako půl konvenčního tolaru, a tudíž ekvivalent 1/20 stříbrné kolínské marky, tzn. ~11,69 g ryzosti 10/12 tj. 0.833, a dělil se na 60 krejcarů (na poměr upomíná text lidové písně Já do lesa nepojedu – „sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar“). Florin se stal standardní měnovou jednotkou rakouského císařství a v oběhu byl až do roku 1892.

Při přepočtu na ceny stříbra v roce 2017 by hodnota florinu (jedné zlatky) byla cca 150 Kč.

Pro bližší představu: okolo roku 1850 byl roční plat vyššího úředníka 500–700 zlatých, učitele 130 a roční mzda dělníka 100–200 zlatých.

Roku 1857 byl mezi Německem a Rakousko-Uherskem vytvořen celní spolek a váhovým etalonem pro mincovní řád byla namísto kolínské marky stanovena celní libra odpovídající 500 gramům. Byl definován tzv. spolkový tolar (Vereinsthaler) ryzosti 900/1000 s obsahem 16⅔ gramu čistého stříbra, odpovídající ražbě 30 tolarů z jedné libry stříbra. Tato hmotnost představovala o něco méně než 1,5násobek obsahu stříbra v původním florinu. Poté Rakousko-Uhersko přijalo nový standard a florin obsahoval přesně 2/3 množství stříbra ve spolkovém tolaru, tedy ražbě 45 florinům z jedné libry stříbra. To vyvolalo devalvaci mince o 4,97 %. Hmotnost byla 12,345 g o ryzosti 900/1000, tedy 11,11 g stříbra. Průměr byl 29 mm.

Rakousko-Uhersko ve stejné době přistoupilo k decimalizaci své měny a vytvořilo nový systém o 100 krejcarech = 1 florin a 1½ florinu = 1 spolkový tolar.

Když bylo Rakousko roku 1866 poraženo Pruskem, vystoupilo z Německé celní unie a roku 1867 se přidružilo k Latinské měnové unii. Z toho důvodu byly emitovány zlaté mince s hodnotou 8 a 4 floriny, jež odpovídaly mincím 20 a 10 lir/franků.

Rakousko ale nezavršilo vstup do Unie, plánovaný na rok 1870.

Rakousko-uherský florin byl roku 1892 nahrazen korunou v poměru 1 florin = 2 koruny.

Floriny byly raženy Habsburky v Království lombardsko-benátském v Benátkách Františkem I. v letech 1822 až 1827 a císařem Františkem Josefem I. v letech 1857 až 1865 a také v Miláně v letech 1858 a 1859.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rakousko-uherský zlatý na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo zlatý ve Wikislovníku
• Rakouská národní banka
• Více než 1000 ilustrací rakouských bankovek