Peckham Library

Peckham Library je knihovna v jihovýchodní městské části Londýna nazývané Peckham. Byla financována místním úřadem a rozpočtem z Evropské unie. Celkové náklady dosáhly 8,25 miliónů dolarů, stavbu navrhl architekt Will Alsop.

Budova v roce 2000 získala Stirlingovu cenu, což je nejprestižnější ocenění za architekturu ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Porotu zaujal hlavně architektův přístup k budově samotné. Alsop vzal půdorys běžné knihovny a vyvýšil ho tak, aby pod ním vznikl veřejný prostor, čímž také přesunul a izoloval klidné prostory pro čtení od denního ruchu ulice. Realizace probíhala v roce 1999, veřejnosti byla otevřena 8. března 2000, oficiálně knihovnu otevřel dne 15. března 2000 Chris Smith, britský ministr kultury, médií a sportu. Budova již během svého prvního roku pohostila 500 000 návštěvníků.

Knihovna záměrně přitahuje pozornost svým atraktivním vzhledem – kaleidoskopem barevných skel. Architekt vytvořil vizuální pozvání, které nabádá k bližšímu prozkoumání interiéru knihovny. Oranžový jazyk vykukující ze střechy budovy má lákat k objevování nových překvapení, která se schovávají vevnitř. Investor požadoval, aby stavba zaujala hlavně věkovou skupinu ještě před dosažením deseti let, jinak podle něj již nikdy ve svém životě do knihovny nevkročí. Proto bylo úkolem architekta vytvořit budovu atraktivní především pro děti.

Architektura

Samotnou stavbu si lze představit jako převrácené velké tiskací písmeno „L“. Horní část je vyzdvižena o 12 metrů nad úroveň terénu a je podporována tenkými ocelovými sloupy. Budova je pětipodlažní. Z prvních tří nadzemních podlaží je ukrojena část hmoty a nacházejí se zde informační a mediální centrum, kanceláře a administrativní prostory pro personál knihovny. Další dvě vyšší podlaží skrývají samotné prostory knihovny, které jsou drženy v rovnováze na sedmi bláznivě šikmých sloupech. Samozřejmě nemají jen vizuální efekt, ale především statickou funkci. Z těchto podlaží je návštěvníkům knihovny poskytnutý výhled na Londýn, který jim má být inspirací k vlastní tvorbě.

Jednotlivé fasády budovy jsou dětinsky neukázněné. Jižní, východní a západní fasáda jsou obloženy předem patinovanou mědí v pastelově zelené barvě s diagonálním, opakujícím se vzorem. Vícebarevné zasklení na severní fasádě i ostatní zasklené otvory byly navrženy tak, aby maximalizovali přístup denního světla do interiéru budovy, ale zároveň se vyhýbali nechtěným solárním ziskům. To bylo odzkoušeno na vytvořeném modelu s napodobeným denním světlem, přičemž videokamera vevnitř měřila efekt podle počtu a velikosti vyřezaných otvorů. Fasáda je také navržena tak, aby umožňovala pohled do budovy a ukazovala zábavnou atmosféru vnitřního prostředí.

Prostor uvnitř budovy je zaplaven světlem také díky střešním světlíkům. Celkem zajímavé jsou tři velké „kokony“, kde jsou situovány místnost pro dětské aktivity, afro-karibské centrum a přednáškový sál. „Kokony“ připomínají tajemství a záhadu. Tyto tvary mají mystifikovat a prohloubit zájem o to, co je schováno vevnitř. Dva z nich procházejí střechou a vytvářejí střešní světlíky. Jsou vyrobeny ze stavebního dřeva na ocelových deskách a pozvednuté na betonových nohách. Uvnitř je vytvořen bílý povrch, který absorbuje zvuky a hluk. Každý z nich má rám z vertikálních a horizontálních žeber, který je vložen do dvou vrstev laminátovaného, dýhovaného dřeva. Vše je propojeno měděnými skobami, které mají připomínat stehy.