Ludvík Bourbonský (francouzsky Louis I de Bourbon-Vendôme 1376 – 21. prosince 1446, Tours) byl hrabě z Vendôme a od roku 1425 až do své smrti též hrabětem z Castres. Podporoval orleánského vévodu Karla a zaujímal významné místo na francouzském královském dvoře, kde se v roce 1408 stal vrchním královským komořím, a v roce 1413 dokonce velmistrem.

Životopis

Ludvík se narodil jako mladší syn Jana z Marche a Kateřiny, dcery Jana VI. z Vendôme. Roku 1393 bylo po otcově smrti dědictví rozděleno mezi Ludvíka a jeho staršího bratra Jakuba. Hrabství Marche a Castres připadly Jakubovi, zatímco Ludvík se stal vladařem ve Vendôme. Koncem 90. let 14. století se Ludvík zúčastnil svržení anglického krále Richarda II., když podpořil Jindřicha z Bolingbroke.

Jako člen frakce Armagnaků stál na straně vévody orleánského proti burgundskému vévodovi Janovi. Burgunďany byl dvakrát uvězněn, a sice v letech 1407 a 1412. Potřetí jej uvěznili Angličané po bitvě u Azincourtu v roce 1415. Po návratu ze zajetí se Ludvík, věrný francouzskému králi, připojil k Johance z Arku a mnoha dalším francouzským šlechticům během obrany Orléansu v roce 1429. Poté velel při obléhání Jargeau a zúčastnil se korunovace Karla VII. v Remeši. V roce 1435 se také zúčastnil mírových jednání v Arrasu.

Zemřel roku 1446 a byl pohřben v rodové nekropoli v kostele sv. Jiří ve Vendôme. Společně s první chotí Blankou a dalšími členy rodiny je zobrazen na vitráži ve Vendômské kapli katedrály v Chartres.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Louis, Count of Vendôme na anglické Wikipedii a Louis Ier de Bourbon-Vendôme na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík z Vendôme na Wikimedia Commons

František Bourbonský (1470 Vendôme – 30. říjen 1495 Vercelli) byl francouzský princ a hrabě z Vendôme.

Život

Jeho rodiči byli Jan II. z Vendôme a Isabela z Beauveau. Jako legitimní člen dynastie Kapetovců byl zařazen mezi tzv. prince královské krve. Po otcově smrti se jako sedmiletý stal hrabětem z Vendôme. Během jeho nezletilosti byly jeho statky spravovány jeho strýcem Ludvíkem le Joyeuse. Patřil mezi věrné stoupence Anny Francouzské a krále Karla VIII. Francouzského.

V roce 1487 se oženil s Marií Lucemburskou, vdovou po Jakubu Savojském, hraběti z Romont. Do manželství přinesla věnem velký majetek. Například hrabství Saint-Pol-sur-Ternoise a Soissons v Pikardii.

František Bourbonský zemřel ve věku 25 let ve Vercelli v Itálii. Byl pohřben v kostele sv. Jiří ve Francii.

Potomci

Se svou ženou měl celkem 6 dětí:

• 1. Karel Bourbonský (2. 6. 1489 Vendôme – 25. 3. 1537 Amiens), hrabě z Vendôme v letech 1495–1514, poté od roku 1514 až do své smrti 1. vévoda z Vendôme

  ⚭ 1513 Františka z Alençonu (1490 – 14. 9. 1550 La Flèche)

• 2. Jakub (15. 7. 1490 Vendôme – 16. 8. 1491 tamtéž)
• 3. František I. ze Saint Pol (6. 10. 1491 Ham – 1. 9. 1545 Remeš), hrabě ze Saint-Pol

  ⚭ 1534 Adrienne d'Estouteville (20. 10. 1512 – 15. 12. 1560)

• 4. Ludvík Bourbonský (2. 1. 1493 Ham – 13. 3. 1557 Paříž), biskup v Laonu, arcibiskup v Sens
• 5. Antoinette Bourbonská (25. 12. 1493 Ham – 22. 1. 1583 Joinville)

  ⚭ 1513 Klaudius de Guise (20. 10. 1496 Custines – 1. 4. 1550 Joinville), 1. vévoda de Guise

• 6. Luisa (1. 5. 1495 La Fère – 21. 9. 1575 Fontevraud-l'Abbaye), abatyše z Fontevrault

Také měl nelegitimního syna:

• Jakub Bourbonský

Vývod z předků

Reference

Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme (1. července 1654, Paříž – 11. června 1712, Vinaròs) byl francouzský maršál a uznávaný francouzský vojevůdce.

Život

Byl synem 2. vévody z Vendôme a pravnukem Jindřicha IV. Byl též bratrancem svého největšího protivníka, Evžena Savojského. Do armády vstoupil v 18 letech. Samostatného velení na celém válčišti se poprvé dočkal v roce 1695, kdy vedl francouzská vojska v Katalánsku a dobyl Barcelonu. Vrchol jeho kariéry nastal za válek o dědictví španělské.

V roce 1702 byl jmenován velitelem francouzských jednotek v Itálii. Nahradil tak svého zajatého předchůdce a bývalého velitele vévodu z Villeroy, jehož výkony francouzskou armádu zcela zesměšnily. Ani Vendôme však nedokázal splnit zadaný úkol a zničit síly Evžena Savojského, který jej zaskočil a porazil v bitvě u Luzzary. Porážka však nebyla nijak výrazně drtivá a Vendôme nakonec zvládl i komplikovanou situaci poté, co Savojsko přešlo na stranu protifrancouzské koalice. Postupně zatlačil savojsko-habsburské jednotky do hluboké defenzívy, vytlačil je z většiny severní Itálie a oblehl Turín. Hodně mu přitom pomohlo, že Evžen Savojský byl z Itálie odvolán a vedl habsburská vojska na území Říše.

V roce 1705 se Evžen Savojský do Itálie vrátil a Vendôme dosáhl svého vrcholného úspěchu, když jej porazil v bitvě u Cassana, čímž zahladil předchozí debakly svých španělských spojenců a svého bratra, velkopřevora (jde o jedinou jednoznačnou porážku ve významné bitvě, kterou kdy Evžen Savojský utrpěl). O rok později Evžen využil značného navýšení svých finančních prostředků a posílení své armády a vyrazil na pomoc obleženému Turínu. Vendôme se mu pokoušel přehradit cestu a zastavit jej, byl však obelstěn a obejit. Nakonec se vrátil k Turínu rozhodnut si tam na Evžena počkat, než ale mohlo dojít k bitvě, byl odvolán, aby zreorganizoval francouzské síly v Nizozemí poté, co utrpěly zdrcující porážku v bitvě u Ramillies. Nebyl však jmenován velitelem, stal se mentorem Malého dauphina. Vztahy mezi oběma muži nebyly příliš dobré, nezkušený mladý vévoda se často spoléhal na vlastní vojenské poradce a na královo nabádání, aby pozorně naslouchal radám od Vendôma a řídil se jimi, příliš nedbal.

V roce 1708 zahájila francouzská vojska v Nizozemí mohutnou a nečekanou ofenzívu. Ta zaskočila protifrancouzskou koalici, ale Marlborough s Evženem (který se mezitím stihl velice přesvědčivě vypořádat s Vendômovými náhradníky v Itálii) zareagovali překvapivě rychle a 11. července se pochodové formace obou obrovských armád srazily u Oudenaarde. V nastalém boji, který byl charakteristický zejména naprostým zmatkem, kulminovaly spory mezi francouzskými veliteli natolik, že se Vendôme a Vévoda burgundský chvílemi v podstatě ignorovali a každý řídil své jednotky po svém, což nakonec vyústilo ve zdrcující porážku a pouze noc zachránila francouzská vojska před obklíčením a naprostým zničením.

Spory pokračovaly i po bitvě a vyústily ve Vendômovo odvolání. Po krátké pauze byl poslán do Španělska jako velitel vojsk Filipa V., kde dosáhl svého posledního velkého úspěchu, když porazil vojska protifrancouzské koalice v bitvě u Villaviciosy. 1. červenec 1712 ve Vinaròs náhle zemřel.

Vývod z předků

Reference

Související články

• vévoda z Vendôme
• války o dědictví španělské

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme na Wikimedia Commons

Antonín Navarrský (22. dubna 1518 La Fère – 17. listopadu 1562 Les Andelys) byl sňatkem s Janou III. Navarrskou králem Navarry od roku 1555 do své smrti. Byl prvním panovníkem z rodu Bourbonů, kterého byl hlavou od roku 1537. Jeho synem byl Jindřich IV. Francouzský.

Rodina

Narodil se v La Fère v Pikardii ve Francii, jako syn Karla Bourbonského, vévody z Vendôme, a jeho manželky, Františky z Alençonu. Byl starším bratrem Ludvíka I. de Condé.

Manželství

Dne 20. října 1548 se v Moulins oženil s Janou III. Navarrskou, dcerou Jindřicha II. Navarrského a jeho manželky Markéty z Angoulême. Sňatkem se stal králem Navarry, hrabětem z Foix, Bigorre, Armagnacu, Périgordu, a vikomtem z Béarn. Bylo oznámeno, že se do něho Jana zamilovala, ale jeho další činy ukázaly, že jí byl nevěrný. Jižní území Navarrského království bylo v roce 1512 obsazeno Španělskem, což se snažil změnit. Byl připraven něco obětovat svým politickým zájmům.

Náboženství

Nemohl se rozhodnout pro náboženství, a tak své přesvědčení oficiálně několikrát změnil. Jeho návrat ke katolictví ho rozdělil s jeho manželkou a vyhrožoval, že ji zapudí. Měl poměr s Luisou de La Béraudière de l'Isle Rouhet, „la belle Rouet“, se kterou měl syna Karla, arcibiskupa z Rouenu.

I když byl jeho bratr Ludvík I. de Condé hlavou protestantské frakce, strávil většinu svého života v boji za krále Francie. Kateřina Medicejská, regentka za svého syna Karla IX., ho v roce 1561 jmenovala generálporučíkem království. Když jeho žena v roce 1562 dovolila hugenotům vydrancovat kapli Vendôme a kostely ve městě, vyhrožoval, že jí pošle do kláštera. Nalezla útočiště v Béarn. Byl ješitný a vrtkavý.

Byl smrtelně zraněn při obléhání Rouenu dne 13. listopadu 1563. Zemřel v Les Andelys, v Eure.

Potomci

Se svou manželkou, Janou, měl několik dětí:

• 1. Jindřich (21. 9. 1551 – 20. 8. 1553), vévoda z Beaumontu
• 2. Jindřich IV. (13. 12. 1553 Pau – 14. 5. 1610 Paříž), král Navarry od roku 1572 a král Francie od roku 1589 až do své smrti

  I. ⚭ 1572 Markéta z Valois (14. 5. 1553 Saint-Germain-en-Laye – 27. 3. 1615 Paříž), rozvod 1599

  II. ⚭ 1600 Marie Medicejská (26. 4. 1575 Florencie – 3. 7. 1642 Kolín nad Rýnem)

• 3. Ludvík (1555–1557), hrabě z Marle
• 4. Magdaléna (*/† 1556)
• 5. Kateřina Bourbonská (7. 2. 1559 Paříž – 13. 2. 1604 Nancy), v letech 1576–1596 vládla jako regentka v knížectví Béarn

  ⚭ 1599 Jindřich II. Lotrinský (8. 11. 1563 Nancy – 31. 7. 1624 tamtéž), vévoda lotrinský od roku 1608 až do své smrti

Vývod z předků

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine of Navarre na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Navarrský na Wikimedia Commons

Alžběta de Bourbon (srpen 1614, Paříž – 19. května 1664, Paříž) byla vnučka Jindřicha IV. Francouzského a vévodkyně z Nemours.

Život

Alžběta se narodila v Paříži jako dcera Césara de Bourbon, vévody z Vendôme, uznaného syna Jindřicha IV. Francouzského a jeho oficiální milenky Gabrielle d'Estrées. Její matkou byla princezna Františka Lotrinská, dcera a dědička Filipa Emanuela, vévody z Mercœur, rivala Jindřicha IV. Její matka byla z vlastního práva vévodkyní z Mercœur a Penthièvre a největší dědičkou své doby.

Alžběta, před sňatkem oslovována jako Mademoiselle de Vendôme, byla druhé ze tří dětí; měla dva bratry, frondéři František z Vendôme, vévoda z Beaufortu, a Ludvík, vévoda z Vendôme, jehož manželkou byla Laura Mancini, neteř kardinála Mazarina. Byli rodiči Louise Josepha de Bourbon, velmi úspěšného vojenského velitele a Maršála Francie.

11. července 1643 se v Louvru devětadvacetiletá Mademoiselle de Vendôme provdala za o deset let mladšího Karla Amadea Savojského, vévodu z Nemours. Mladý princ byl členem vedlejší větve rodu Savojských, která se usadila ve Francii. Mladý princ byl přímý potomek Filipa II. Savojského, stejně jako Alžběta. Měli spolu dvě dcery, které se provdaly za dědice savojského a portugalského trůnu, a tři syny, kteří zemřeli krátce po narození.

V roce 1652 byl její manžel zabit jejím bratrem Františkem při duelu. Alžběta ho přežila o dvanáct let a zemřela 19. května 1664 ve věku 49 let v rodné Paříži. Podařilo se jí zajistit příjem z Nemours pro své dvě dcery, ale tituly zdědili další členové rodiny.

Potomci

Za devět let manželství Alžběta porodila šest dětí, z nichž se dospělosti dožily dvě dcery:

• Marie Johanna Savojská (11. dubna 1644 – 15. března 1724), ⚭ 1663 Karel Emanuel II. Savojský (20. června 1634 – 12. června 1675), savojský vévoda, hrabě z Aosty, Genevy, Moriany a Nice, titulární král Kypru a Jeruzaléma
• dcera
• Marie Františka Isabela Savojská (21. června 1646 – 27. prosince 1683),

  ⚭ 1666 Alfons VI. Portugalský (21. srpna 1643 – 12. září 1683), portugalský král v letech 1656–1675, sňatek anulován už následujícího roku

  ⚭ 1668 Petr II. Portugalský (26. dubna 1648 – 9. prosince 1706), portugalský regent a král od roku 1675 až do své smrti

• Josef Savojský (*/† 1649)
• František Savojský (*/† 1650)
• Karel Amadeus Savojský (*/† 1651)

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Élisabeth de Bourbon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Bourbonská na Wikimedia Commons

Jan VIII. (II.) (1425 – 6. ledna 1478) byl hrabě z rodu Bourbonů. Hrabětem z Vendôme byl od roku 1466 až do své smrti.

Jeho otcem byl Ludvík z Vendôme, matkou Jana z Lavalu. Jako dvořan krále Karla VII. Francouzského bojoval proti Angličanům v Normandii a Guyenne. Osobně se připojil k Ludvíku XI. i když nebyl v jeho přízni. Stáhl se na zámek Lavardin, jehož stavbu dokončil.

Rodina

Roku 1454 si vzal Isabelu z Beauvau, která byla dcerou Ludvíka z Beauvau, senešála z Anjou a Markéty z Chambley. Měli osm dětí:

• Jana, manželka hraběte Ludvíka z Grandpré
• Kateřina, manželka Gilberta z Chabannes
• Jana Bourbonská-Vendôme
• Reneé
• František, hrabě z Vendôme (1470–1495)
• Ludvík, princ z La Roche-sur-Yon
• Šarlota, manželka hraběte Engelberta z Nevers
• Isabela, abatyše klášteře sv. Trojice v Caen

Jan měl také dva nelegitimní syny:

• Ludvík, biskup v Avranches
• Jakub, guvernér z Valois a Vendemois, byl předkem Gabriely d'Estrées, milenky Jindřicha IV. Francouzského.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John VIII, Count of Vendôme na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan VIII. z Vendôme na Wikimedia Commons

Bourboni (francouzsky Maison de Bourbon, španělsky Casa de Borbón) nebo Bourbonové je zpravidla označována vedlejší linie rodu Kapetovců, která ve druhé polovině 16. století nastoupila na trůn Navarry a následně Francie. Později vládla v několika italských státech, od roku 1700/1713 panuje s krátkými přestávkami ve Španělsku a od roku 1964 také v Lucembursku. Může však také znamenat původní šlechtický rod ze střední Francie, jehož dědička se roku 1276 provdala za Roberta z Clermontu, nejmladšího syna krále Ludvíka IX. Svatého a stala se pramatkou výše zmíněné kapetovské linie. Rod Bourbonů patří k tzv. rodům princů královské krve.

Původ rodu

Rod Bourbonů odvozuje své jméno od stejnojmenného území ve střední Francii, jehož centrem byl hrad Bourbon l' Archambault. Nejstarší zmínky o členech tohoto rodu pocházejí z období před rokem 1000. Hlavní linie rodu vymřela roku 1171 a panství bylo následně zděděno rodem Dampierre. S francouzským královským rodem se rod Bourbonů spojil v roce 1276, kdy se Beatrix Burgundská (vnučka Archambauda IX. z Bourbon-Dampierre) provdala za Roberta z Clermontu, nejmladšího syna krále Ludvíka IX. Svatého.

Jejich syn Ludvík řečený Veliký se v roce 1327 stal vévodou z Bourbonu (jeho dcerou byla Beatrice, druhá manželka krále Jana Lucemburského). Jedním z Ludvíkových potomků je navarrský král Jindřich III., který usedl v roce 1589 na francouzský trůn jako první Bourbon, pod jménem Jindřich IV. a stal se tak zakladatelem nové královské dynastie.

Bourbonští panovníci

Francouzští a navarrští králové

Francouzskou korunu získává protestantský rod Bourbonů po vymření mužských členů starší kapetovské větve Valois v roce 1589. Prvních pět let však probíhala občanská válka s katolickou opozicí. V roce 1593 učiní Jindřich Navarrský kompromis a přestoupí na katolickou víru. O rok později se stává prvním králem Francie z rodu Bourbonů. Bourboni vládnou až do revolučního roku 1792, kdy je král Ludvík XVI. sesazen a v roce 1793 popraven. Po pádu Napoleona Bonaparta se v roce 1814 Bourboni opět ujímají francouzského trůnu a králem se stává Ludvík XVIII., bratr popraveného Ludvíka XVI. V roce 1830 je dynastie na trůně vystřídána vedlejší rodovou linií Bourbonů, která panovala 18 let pod jménem Orléans. Kromě přídomku Orléans se u mužských vedlejších rodových linií Bourbonů používají ještě přídomky de Condé (odvozuje se od Ludvíka I. de Condé, strýce krále Jindřicha IV.), de Conti (vedlejší linie rodu de Condé), de Vendôme, de Montpensier a de Ligni.

Francouzští králové z rodu Bourbonů: Jindřich IV. , Ludvík XIII. , Ludvík XIV. , Ludvík XV. , Ludvík XVI. , Ludvík XVII. (oficiálně nevládl, ani nebyl korunován), Ludvík XVIII. (vládl, ale nebyl korunován) a Karel X. Posledním králem Francie byl Ludvík Filip z rodové linie Orléans.

Královská dynastie Bourbonů:

• Jindřich IV. - (1589–1610), od roku 1572 král Navarry
• Ludvík XIII. - (1610–1643)
• Ludvík XIV. - (1643–1715)
• Ludvík XV. - (1715–1774)
• Ludvík XVI. - (1774–1792), royalisty pokládán za krále do popravy v roce 1793
• Ludvík XVII. - (1793–1795), jeho syn, titulární král
• Ludvík XVIII. - (1814–1824), bratr Ludvíka XVI., titulární král od roku 1795
• Karel X. - (1824–1830), jeho bratr, poslední v hlavní linii

linie Bourbon-Orléans

• Ludvík Filip - (1830–1848)

• Galerie

Nárokovatelé francouzského trůnu (legitimisté)

• Karel X. - (1830–1836)
• Ludvík XIX. - (1836–1844)
• Jindřich V. - (1844–1883), vymřela s ním hlavní francouzské linie

Když v roce 1883 vymřela hrabětem z Chambord (Jindřich V.) hlavní bourbonská linie, přešel legitimní nárok podle primogenitury na větev Bourbon-Anjou, jejíž vedlejší větev vládne ve Španělsku. V té době také část legitimistů uzavřela s orléanisty dohodu podporující nárok větve Bourbon-Orléans na frac. trůn. Následnictví trůnu podle primogenitury se ale nezměnilo:

• Jan Bourbonský, hrabě z Montizónu - (1883–1887), také karlistický pretendent ve Španělsku
• Karel Maria Bourbonský, vévoda z Madridu - (1887–1909), také karlistický pretendent ve Španělsku
• Jaime Bourbon, vévoda z Madridu - (1909–1931), také karlistický pretendent ve Španělsku
• Alfons Karel Bourbonský - (1931–1936), také karlistický pretendent ve Španělsku, po jeho smrti je tento post sporný, zemřel bez potomků
• Alfons XIII. Španělský - (1936–1941), španělský král v letech 1886–1931
• Infant Jaime - (1941–1975)
• Alfons, vévoda z Anjou - (1975–1989)
• Ludvík Alfons, vévoda z Anjou - (od 1989), současná hlava rodu Kapetovců

Nárokovatelé francouzského trůnu (orleánisté, unionisté - po 1883)

• Ludvík Filip - (1848–1850)
• Filip Orleánský, hrabě pařížský - (1850–1894), od roku 1883 také pretendent unionistů
• Ludvík Filip, vévoda orleánský - (1894–1926)
• Jan Orleánský, vévoda z Guise - (1926–1940)
• Jindřich Robert Orleánský, hrabě pařížský - (1940–1999)
• Jindřich Orleánský, kníže pařížský, vévoda francouzský - (1999–2019)
• Jan, hrabě z Paříže (od 2019)

Španělští králové

Ve Španělsku vládnou Bourboni v letech 1700 až 1868, 1870 až 1873, 1874 až 1931 a nyní od roku 1975. Kromě dvou rodových linií francouzských, Bourbon a Orléans, a jedné linie španělské, se rod dále dělí na linii neapolsko-sicilskou, parmskou a lucemburskou.

Španělští králové z rodu Bourbon-Anjou

• Filip V. - (1700–1724, 1724–1746), také sicilský král, parmský vévoda
• Ludvík I. - (1724), jeho syn
• Ferdinand VI. - (1746–1759), jeho bratr
• Karel III. - (1759–1788), jeho bratr
• Karel IV. - (1788–1808)
• Ferdinand VII. - (1808, 1813–1833)
• Isabela II. - (1833–1868), svržena

• Alfons XII. Španělský - (1874–1885), její syn
• Alfons XIII. Španělský - (1886–1931), pohrobek, regent do roku 1902
• Don Juan, hrabě z Barcelony - (1931–1975), jeho třetí syn
• Juan Carlos I. - (1975–2014), jeho syn
• Filip VI. - (od 2014), jeho syn

• Galerie

Sicilští (a neapolští) králové

V Neapolském a Sicilském království vládli 1734 až 1808, jako králové Obojí Sicílie pak 1816 až 1860.

• Karel VI/VII. - (1735–1759)
• Ferdinand I. - (1759–1825)
• František I. - (1825–1830)
• Ferdinand II. - (1830–1859)
• František II. - (1859–1861)

• Galerie

Titulární králové Obojí Sicílie:

• František II. - (1861–1894)
• Alfonso, hrabě z Caserty - (1894–1934)
• Ferdinand Pius, vévoda z Kalábrie - (1934–1960)
• Ranieri, vévoda z Castra - (1960–1973)
• Ferdinand, vévoda z Castra - (1973–2008)
• Carlo, vévoda z Castra - (od 2008)

Parmští vévodové

Jako vévodové z Parmy od roku 1731 do 1735, 1748 až 1802 a 1847 až 1859 — z této linie také pochází současní velkovévodové lucemburští.

Bourbonští vévodové z Parmy:

• Karel I. - (1765–1802)
• Filip Parmský (syn Filipa V. Španělského) - (1748–1765)
• Ferdinand - (1765–1802), jeho syn
• Karel II. Ludvík - (1847–1849)
• Karel III. - (1849–1854)
• Robert I. - (1854–1860)

• Galerie

Titulární vévodové z Parmy:

• Robert I. - (1860–1907)
• Jindřich Parmský - (1907–1939)
• Josef Parmský - (1939–1950)
• Eliáš - (1950–1959)
• Robert II. - (1959–1974)
• František Xaver - (1974–1977), také karlistický pretendent španělského trůnu
• Karel Hugo - (1977–2010)
• Karel (V.) - (od 2010)

Rodokmen (linie rodu)

• Vévodové de Bourbon
  • Vikomtové de Lavedan
  • Baronové de Busset
    • Hrabata de Bourbon-Chalus
    • Hrabata de Lignieres
    • Hrabata de Montpensier
  • Hrabata de la Marche et de Ponthieu
    • Hrabata de Vendôme
      • Královská dynastie Bourbon /1589-1883/
        • Královská dynastie Bourbon-Anjou /1700 - /
          • Vévodové ze Sevilly
          • Královská dynastie Bourbon-Sicílie
          • Bourbon-Parma, vévodové z Parmy, Piacenzi a Guastalli
            • Velkovévodové Lucemburští /1964 - /
        • Vévodové d'Orléans
          • Královská dynastie Bourbon-Orléans
            • Knížata Orléans-Braganza
            • Orléans-Montpensier, vévodové z Galliery
      • Princové de Conde a de Conti
      • Vévodové de Bourbon-Monpensier

Odkazy

Literatura

• GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. 

Související články

• Bourbon-Condé
  • Bourbon-Conti
• Bourbon-Orléans
  • Orléans-Braganza
• Bourbon-Anjou
  • Bourbon-Obojí Sicílie
  • Bourbon-Parma
• Vévoda orleánský
• Dějiny Francie
• Dějiny Španělska
• Seznam francouzských panovníků
• Seznam španělských panovníků
• Seznam sicilských králů
• Seznam neapolských králů
• Seznam parmských vévodů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bourboni na Wikimedia Commons

• (česky) Bourbonové, článek na leccos.com Archivováno 20. 2. 2012 na Wayback Machine.
• (anglicky) Genealogie francouzských královských rodů

Bourbon-Orléans je označení rodové linie francouzského královského rodu Bourbonů. Přídomkem d'Orléans se označovali mladší (většinou druhorození) synové francouzských králů, kterým bylo v úděl uděleno stejnojmenné vévodství. Titul vévody orleánského se uděloval mladším synům krále již v dynastii Valois.

Historie

U Bourbonů získává jako první přídomek Orléans mladší syn Jindřicha IV. Mikuláš a po jeho předčasné smrti syn Gaston. Po Gastonově smrti v roce 1660 přechází titul na jeho synovce a zároveň mladšího syna krále Ludvíka XIII. Filipa. Filip I. Orleánský získává pro svůj rod titul vévody orleánského dědičně. U Filipa I. se původně neočekávalo, že by mohl mít potomky, jelikož jeho život provázela řada homosexuálních skandálů. Rodová sňatková politika však byla důležitější a tak byl Filip I. na příkaz svého bratra Ludvíka XIV. oženěn se svou sestřenicí Henriettou Stuartovnou, dcerou popraveného anglického krále Karla I. Jeho druhou ženou se později stala Alžběta Šarlota Falcká, s níž měl tři děti. Jeho synem Filipem II. Orleánským, který vzešel z tohoto manželství pokračuje rodová linie Bourbon-Orléans.

Významní představitelé rodu

Někteří příslušníci rodu Bourbon-Orléans kteří z hlediska politického nebo genealogického výrazněji zasáhli do dějin Evropy:

• Filip I. Orleánský (1640 - 1701). Zakladatel dynastie Bourbon-Orléans.
• Filip II. Orleánský (1674 - 1723). Syn Filipa I., regent nezletilého krále Ludvíka XV.
• Ludvík Filip II. Orleánský zvaný Filip Egalité (1747 - 1793), ve své době nejbohatší šlechtic Francie, který se v době Velké francouzské revoluce postavil překvapivě na stranu revolucionářů a nakonec byl v roce 1793 popraven. Byl otcem pozdějšího krále Ludvíka Filipa I. Orleánského.
• Ludvík Filip (1773 - 1850), po svržení hlavní rodové linie Bourbonů byl francouzským králem v letech 1830 - 1848.
• Anna Marie Orleánská (1669 - 1728), dcera Filipa I. Byla matkou Karla Emanuela III., krále piemontsko-sardinského. Jejím dalším dítětem byla Marie Louisa-Gabriela Savojská, manželka španělského krále Filipa V. z rodu Bourbonů a tedy matka španělských králů Ludvíka I. a Ferdinanda VI.
• Alžběta Charlotta Orleánská (1676 - 1744), dcera Filipa I. a matka císaře Františka I. Štěpána Lotrinského.
• Gaston Orleánský, hrabě z Eu (1842 - 1922) - manžel brazilské princezny Isabely, zakladatel větve Orléans-Braganza.
• Marie Amélie Orleánská (1865 - 1951), manželka krále Karla I. Portugalského a matka portugalského krále Manuela II.
• Luisa Orleánská (1882–1958), matka Marie Mercedes Bourbon-Sicilské, která byla matkou pozdějšího španělského krále Juana Carlose I.
• Henri, hrabě pařížský (1933-2019), hlava královského domu Francie, hrabě pařížský a vévoda Francie

Rod Bourbon-Orléans nyní existuje i v dalších rodových liniích. Kromě přídomku d'Orléans užívají členové rodu i titulů: hrabě pařížský, hrabě clermontský, vévoda francouzský, vévoda z Vendôme, vévoda z Angoulême a další.

Odkazy

Související články

• Seznam francouzských panovníků
• Vévoda orleánský

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bourbon-Orléans na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Genealogie francouzských královských rodů

Place Vendôme (Náměstí Vendôme), původně Place Louis-le-Grand (Náměstí Ludvíka Velikého) je jedno z královských náměstí v Paříži, obdélník se skosenými rohy o rozměrech 213 x 146 m. Vzniklo v letech 1685-1699 na přání krále Ludvíka XIV. podle plánů architekta J. Hardouin-Mansarta.

Popis

Place Vendôme je velkolepé obdélné náměstí, ležící v 1. obvodu mezi Jardin des Tuileries a Operou, kde je i nejbližší stanice metra. Jeho osou prochází jediná ulice (Rue de la Paix) a uprostřed stojí Vendômský sloup původně z roku 1810. Fasády domů kolem náměstí mají jednotný architektonický vzhled, který se zachoval v téměř neporušené podobě. V posledních letech bylo pod náměstím vybudováno podzemní parkoviště, takže z náměstí zmizela parkující auta.

Důležité stavby

• Vendômský sloup (collone Vendôme), bronzový triumfální sloup císaře Napoleona I., postavený podle vzoru vítězného sloupu císaře Trajána v Římě. Stojí na místě jezdecké sochy krále Ludvíka XIV., která byla zbořena roku 1792. Sloup je 44,3 m vysoký a má zhruba 3,60 m v průměru, na vrcholu je socha Napoleonova a po obvodu se vine bronzový reliéf o délce 280 m, kde jsou na 425 bronzových deskách znázorněny Napoleonovy bitvy a vítězství z roku 1805. Vnitřkem vede točité schodiště na plošinu nahoře. Sloup byl zbourán roku 1871 za Pařížské komuny a obnoven roku 1873.
• V č. 12 zemřel roku 1849 Frederyk Chopin.
• V č. 13 sídlí Ministerstvo spravedlnosti, pod jedním z oken v přízemí je umístěn mramorový metr z roku 1795.
• V č. 15 je slavný hotel Ritz.
• V č. 16 předváděl od roku 1778 lékař Mesmer ukázky hypnózy.
• Dům č. 23 si dal postavit skotský finančník John Law, jehož rozsáhlé podvody při zavádění papírových peněz způsobily roku 1720 státní bankrot.

Odkazy

Související články

• Ludvík XIV.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Place Vendôme na Wikimedia Commons
• (anglicky) "Colonne de Vendôme"
• (anglicky)-(francouzsky) "Place Vendôme - Paris"
• (francouzsky) Náměstí na stránkách města Paříže Archivováno 4. 3. 2021 na Wayback Machine.

Ludvík III. Bourbon-Condé (10. listopadu 1668, Paříž – 4. března 1710, Versailles) byl jako člen vládnoucího rodu Bourbonů princem královské krve u francouzského dvora Ludvíka XIV. Od narození byl titulován jako vévoda z Bourbonu, po otcově smrti v roce 1709 se stal knížetem z Condé; byl však i nadále znám svým vévodským titulem. Knížetem byl méně než rok.

Život

Ludvík Bourbonský, vévoda z Bourbonu, vévoda z Montmorency (1668–1689), vévoda z Enghienu (1689–1709), 6. kníže z Condé, hrabě ze Sancerre (1709–1710), hrabě ze Charolais (1709), se narodil v Hôtel de Condé v Paříži 10. listopadu 1668 jako syn knížete Jindřicha Julese z Condé a jeho manželky Anny Henrietty Bavorské a jako vnuk vojevůdce zvaného le Grand Condé.

Jeho sestra Marie Tereza se v roce 1688 provdala za knížete Františka Ludvíka z Conti. Další sestra Luisa Benedikta se v roce 1692 provdala za Ludvíka Augusta, vévodu z Maine, legitimizovaného syna Ludvíka XIV. Nejmladší sestra Marie Anna se v roce 1710 vdala za uznávaného generála Louise Josepha de Bourbon, vévodu z Vendôme.

V roce 1686 se stal Chevalierem du Saint-Esprit a plukovníkem pluku Bourbon-Infanterie, v roce 1690 maréchala de camp a v roce 1692 generálporučíkem. Po smrti svého otce zdědil všechny tituly a statky rodu Condé.

Sňatek

V roce 1685 se sedmnáctiletý Ludvík oženil s o pět let mladší Luisou Františkou Bourbonskou, u dvora známou jako Mademoiselle de Nantes, která byla nejstarší legitimizovanou dcerou krále Ludvíka XIV. a jeho metresy Madame de Montespan. U dvora hrály hlavní roli dynastické okolnosti, a proto se mnozí podivovali nad sňatkem prince královské krve s královským bastardem. Hlava rodu Condé, le Grand Condé, se podvolil společensky horšímu svazku svého vnuka v naději, že získá přízeň otce nevěsty, Ludvíka XIV.

Sedmnáctiletý vévoda z Bourbonu byl u dvora znám jako Monsieur le Duc. Po sňatku jeho manželka obdržela titul Madame la Duchesse. Stejně jako otec, který se stal v roce 1687 knížetem z Condé, vedl Ludvík typický, všední život. Zatímco Luisa Františka byla se svými pěti a půl stopami považována za normálně vysokou ženu, byl Ludvík, i když ne úplně trpaslík, považován za malého muže. Jeho sestry byly tak drobné, že se jim říkalo "panenky (královské) krve" nebo, méně lichotivě, "malí černí brouci", protože mnoho z nich bylo tmavé pleti a hrbaté. I když sám tímto stavem netrpěl, měl Ludvík makrocefalii (stav, kdy je lidská hlava neobvykle velká). Navíc byl tón jeho pleti žlutavě oranžový. I když nebyl žádným učencem, byl úctyhodně dobře vzdělaný. Nebyl hlupák, ale na své postavení nebyl příliš inteligentní.

Kníže z Condé

Ludvík byl knížetem z Condé méně než rok, zemřel jedenáct měsíců po svém otci. Stejně jako otec byl Ludvík beznadějně choromyslný, několik let před svou smrtí sklouzl do šílenství a "dělal děsivé obličeje". Ludvík zemřel 4. března 1710 ve věku 41 let.

Potomci

Za pětadvacet let manželství měl Ludvík se svou manželkou devět dětí:

• Marie Anna Eleonora Bourbonská (22. prosince 1690 – 30. srpna 1760), abatyše ze Saint-Antoine-des-Champs
• Louis Henri de Bourbon-Condé (18. srpna 1692 – 27. ledna 1740), první ministr Francie v letech 1723–1726, hlava rodu rodu Bourbon-Condé,

  ⚭ 1713 Marie Anna Bourbonská (18. dubna 1689 – 21. března 1720)

  ⚭ 1728 Karolína Hesensko-Rotenburská (18. srpna 1714 – 14. června 1741)

• Luisa Alžběta Bourbonská (22. listopadu 1693 – 27. května 1775), ⚭ 1713 Ludvík Armand Bourbonský (10. listopadu 1695 – 4. května 1727)
• Luisa Anna Bourbonská (23. června 1695 – 8. dubna 1758), neprovdala se a neměla potomky
• Marie Anna Bourbonská (16. října 1697 – 11. srpna 1741), ⚭ 1719 Louis de Melun (1694–1724), vévoda z Joyeuse
• Karel Bourbon-Condé (19. června 1700 – 23. července 1760), neoženil se, ale měl nelegitimní potomky
• Henrietta Luisa Bourbonská (15. ledna 1703 – 19. září 1772), abatyše z Beaumont-lès-Tours
• Alžběta Alexandrine Bourbonská (5. září 1705 – 15. dubna 1765), neprovdala se a neměla potomky
• Ludvík Bourbon-Condé (15. června 1709 – 16. června 1771), hrabě z Clermontu, neoženil se a neměl potomky

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis, Prince of Condé (1668–1710) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis III de Bourbon-Condé na Wikimedia Commons