Jindřich Sevillský (Španělsky: Infante Enrique María Fernando Carlos Francisco Luis de Borbón y Borbón-Dos Sicilias, Duque de Sevilla; 17. dubna 1823, Sevilla – 12. března 1870, Madrid) byl španělský infant a člen španělské větve rodu Bourbonů. Byl vnukem krále Karla IV. Španělského a v roce 1823 se stal prvním vévodou ze Sevilly. Byl znám svými pokrokovými, dokonce revolucionářskými, idejemi za vlády své sestřenice a švagrové Isabely II.

Mládí

Infant Jindřich se narodil ve španělské Seville jako čtvrté dítě infanta Františka de Paula Španělského (syn krále Karla IV. a Marie Luisy Parmské) a jeho manželky Luisy Šarloty Neapolsko-Sicilské, dcery krále Františka I. Neapolsko-Sicilského a Marie Isabely Španělské.

Když se v Andalusii v roce 1823 narodil, jeho strýc, král Ferdinand VII. mu udělil titul vévody ze Sevilly. Ferdinand VII. udělil prvorozenému synovi Františka de Paula, Františkovi de Asís v roce 1820 titul cádizského vévody; po smrti dítěte o rok později tento titul přidělil dalšímu synovi Františka de Paula, Františkovi. Jindřich byl pokřtěn jmény Jindřich Maria Ferdinand Karel František Ludvík a jeho kmotry byli teta z matčiny strany princezna Marie Karolína, vévodkyně z Berry a její syn vévoda z Bordeaux, po němž dostal jméno.

V roce 1833 zemřel jeho strýc král Ferdinand VII. a dvůr se rozdělil na příznivce královny Isabely II., dcera krále Ferdinanda, a jejich společného strýce, dona Karla. Jindřichova teta, královna matka Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská, vdova po Ferdinandovi VII. vládla Španělsku v letech 1833 až 1840 Isabeliným jménem jako regentka.

Druhý sňatek Marie Kristýny s Agustínm Fernandem Muñoz y Sánchez v roce 1833 způsobil rozpor mezi ní a její sestrou Luisou Šarlotou Neapolsko-Sicilskou, Jindřichovou matkou, což způsobilo vyhnání Luisy Šarloty a její rodiny do Francie, kde byla královnou její teta Marie Amálie.

Jindřich a jeho bratři byli vychováváni ve francouzském hlavním městě. V Lycée se Jindřich setkal se svým bratrancem Antonínem; mezi bratranci se vyvinula intenzivní rivalita, která skončila tragédií. Jindřich trávil čas v Belgii, kde byla královnou jeho sestřenice Luisa. Tam se v dozvěděl o vyhnání Marie Kristýny a jejího manžela ze Španělska v roce 1840.

Konečně se mohl vrátit do rodného Španělska, kde brzy nastoupil vojenskou kariéru ve Ferrolu, kde byl chválen za své vynikající chování. V roce 1843 byl povýšen na lajtnanta a komandéra lodi Manzanares. V roce 1845 byl kapitánem fregaty.

Přestože se uvažovalo o možném manželství Jindřicha a Isabely II., provdala se královna nakonec za jeho staršího bratra Františka Cádizského, jehož zženštilost z něj činila nepravděpodobného otce budoucích dědiců, a tedy méně vhodného kandidáta na manželství. V době královnina sňatku se její mladší sestra Luisa vdávala na popud Francie za vévodu Antonína z Montpensier.

Otevřeně uražený těmito neúspěchy a obviněn z účasti na vzpouře proti monarchii v Galicii, byl Jindřich v březnu 1846, krátce před svatbou svého bratra s královnou, vypovězen ze Španělska. Jindřich se uchýlil do Belgie, kde pobývala jeho starší sestra Isabela Fernanda. Jindřich byl také považován za kandidáta na mexický trůn, i když existuje jen málo důkazů, že by Jindřich sledoval tuto perspektivu s nadšením.

Manželství a rodina

Krátce poté byl Jindřichovi povolen návrat do Španělska, kde se seznámil s Elenou Marií de Castellvi y Shelly (1821–1863), dcerou Antonia de Padua de Castellvi y Fernández de Córdoba, hraběte z Castellá a jeho manželky Margarity Shelly. Královna nerovný sňatek nepodporovala, a tak pár 6. května 1847 prchl do Říma. Po jejich návratu do Španělska byl pár vykázán do Bayonne a později se usadil v Toulouse.

Manželé spolu měli čtyři syny a jednu dceru:

• Jindřich de Borbón y Castellví, 2. vévoda ze Sevilly (3. října 1848 – 12. července 1894), ⚭ 1870 Josefina Parade (12. dubna 1840 – 20. října 1939)
• Ludvík de Borbón y Castellví (7. listopadu 1851 – 25. února 1854)
• František de Paula de Borbón y Castellví (29. března 1853 – 28. března 1942),

  ⚭ 1877 María Luisa de la Torre y Bassave (14. května 1856 – 2. června 1887)

  ⚭ 1890 Felisa de León y Navarro de Balboa (1861–1943)

• Albert de Borbón y Castellví (22. února 1854 – 21. ledna 1939)
• Marie del Olvido de Borbón y Castellví (28. listopadu 1863 – 14. dubna 1907)

Návrat do Španělska

Během pobytu ve Francii se Jindřich několikrát prohlásil za revolucionáře a byl požádán, aby se připojil k První internacionále. Veřejně se stal svobodným zednářem a dosáhl 33. pozice v zednářském skotském obřadu.

13. května 1848 byl zbaven královského postavení a titulů. V roce 1849 požádal královnu Isabelu o odpuštění a o povolení návratu do Španělska. Rodina se v roce 1851 usadila ve Valladolidu, ale brzy byla donucena vrátit se do Francie. Později se v roce 1854 zdržovali ve Valencii, kde se narodil čtvrtý syn Albert a krátce na to zemřel druhorozený Ludvík. Jindřich dostal zpět titul vévody, ale již ne titul infanta.

Francouzský exil

V roce 1860 však vévoda opět vyjádřil své levicové myšlenky a znovu odešel do francouzského exilu. Tam získal hodnost kapitán-generála armády a o tři roky později byl povýšen na generálporučíka. V roce 1863 zemřela jeho manželka při porodu jejich pátého dítěte a byla pohřbena v konventu Las Descalzas Reales ve Španělsku.

Úmrtí

Mezi lety 1869 a 1870 vydal Jindřich několik pamfletů a článků nepřátelských vůči jeho bratranci Antonínovi, vévodovi z Montpensier. Jindřich vyzval Montpensiera na souboj, který se odehrál u La Fortuny v Leganés v Madridu, 12. března 1870. Jindřich byl zasažen a zabit.

Jindřichův nejstarší syn odmítl přijmout 30.000 peset, které mu vévoda z Montpensier nabídl jako kompenzaci. Jindřich, který již nebyl španělským infantem, nemohl bát pohřben v El Escorial, a tak byl pohřben na hřbitově San Isidro v Madridu.

Jindřichovy děti adoptoval jeho bratr František.

Tituly a oslovení

• 17. dubna 1823 – 13. května 1848: Jeho královská Výsost infant Jindřich Španělský, vévoda ze Sevilly
• 13. května 1848 – 12. března 1870: Don Jindřich de Borbón y Borbón-Dos Sicilias, vévoda ze Sevilly

Vyznamenání

• Řád zlatého rouna
• Řád Karla III.
• Suverénní řád Maltézských rytířů

Znak

• Heraldry of Enrique, Duke of Seville

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Enrique, Duke of Seville na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Sevillský na Wikimedia Commons

Antonín Orleánský neboli Antonín Francouzský (31. července 1824, Neuilly-sur-Seine – 4. února 1890, Sanlúcar de Barrameda) byl členem francouzské královské rodiny z dynastie Orléans. Narodil se jako nejmladší syn krále Ludvíka Filipa a jeho manželky Marie Amálie Neapolsko-Sicilské dne 31. července 1824 v zámku Neuilly. Byl vévodou z Montpensier a zemřel 4. února 1890 v Sanlúcar de Barrameda ve Španělsku.

Manželství a potomci

10. října 1846 se ve španělském Madridu oženil s Luisou Fernandou Španělskou, dcerou krále Ferdinanda VII. a jeho manželky Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské. Měli spolu deset dětí:

• 1. Marie Isabela (21. 9. 1848 Sevilla – 23. 4. 1919 Villamanrique de la Condesa)

  ⚭ 1864 Ludvík Filip Albert Orleánský (24. 8. 1838 Paříž – 8. 9. 1894 Stowe), hrabě pařížský

• 2. Marie Amálie (28. 8. 1851 Sevilla – 11. 11. 1870 tamtéž), svobodná a bezdětná
• 3. Marie Kristýna (29. 10. 1852 Sevilla – 28. 4. 1879 tamtéž), svobodná a bezdětná
• 4. Marie de la Regla (9. 10. 1856 Sevilla – 25. 7. 1861 tamtéž)
• 5. mrtvě narozené dítě (*/† 1857)
• 6. Ferdinand (29. 5. 1859 – 3. 12. 1873)
• 7. Marie de las Mercedes (24. 6. 1860 Madrid – 26. 6. 1878 tamtéž)

  ⚭ 1878 Alfons XII. (28. 11. 1857 Madrid – 25. 11. 1885 tamtéž), král španělský od roku 1870 až do své smrti

• 8. Filip Raimund Maria (12. 5. 1862 Sevilla – 13. 2. 1864 tamtéž)
• 9. Antonín z Galliery (23. 2. 1866 Sevilla – 24. 12. 1930 Paříž), vévoda z Galliery od roku 1890 až do své smrti

  ⚭ 1886 Eulalie Bourbonská (12. 2. 1864 Madrid – 8. 3. 1958 Irun)

• 10. Ludvík Maria Filip Antonín (30. 4. 1867 Sevilla – 21. 5. 1874)

Kandidát na španělský trůn

Antonín z Montpensier žil od roku 1848, kdy musel s rodinou po revoluci opustit Francii, ve Španělsku. Během španělské revoluce v roce 1866 podporoval povstalce pod velením Juana Prima proti své švagrové Isabele II.

V roce 1870 se utkal v souboji s Jindřichem Sevilleským, bratrem Františka z Cádizu, a zabil ho. Antonín byl odsouzen k jednomu měsíci vězení.

16. listopadu 1870 hlasovaly kortesy o novém králi a 191 hlasy zvolily Amadea Savojského. Antonín měl pouze 27 hlasů a opustil Španělsko, kam se ovšem v roce 1874 opět vrátil. Jeho ambice naplnila dcera Mercedes, která se sňatkem s Alfonsem XII., synem Isabely II., stala španělskou královnou.

Tituly, oslovení, vyznamenání a erby

Tituly a oslovení

/

• 31. července 1824–21. září 1824: Jeho Jasnost princ Antonín Orleánský
• 21. září 1824–9. srpna 1830: Jeho Královská Výsost princ Antonín Orleánský
• 9. srpna 1830–16. srpna 1830: Jeho Královská Výsost princ Antonín
• 16. srpna 1830–4. února 1890: Jeho Královská Výsost vévoda z Montpensier

• 10. října 1846–10. října 1859: Jeho Královská Výsost vévoda z Montpensier
• 10. října 1859–4. února 1890: Jeho Královská Výsost Infant Don Antonio, vévoda z Montpensier

Vévodův plný titul ve Španělsku po jeho povýšení na infanta zněl: Su Alteza Real el Serenísmo y Egregio Señor Infante Don Antonio María de Orleans, Duque de Montpensier (Jeho královská výsost Nejjasnější a vynikající princ Lord Antonio María d'Orléans, vévoda z Montpensier).

Vyznamenání

• Řád čestné legie
• Řád zlatého rouna
• Řád Karla III.
• Podvazkový řád

Erby

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín z Montpensier na Wikimedia Commons

Eulalie Bourbonská (12. února 1864, Madrid, Španělsko – 8. března 1958, Irun) byla španělská infantka, nejmladší potomek Isabely II. Španělské a Františka Cádizského. Byla sestrou krále Alfonsa XII. a tetou krále Alfonsa XIII. Byla známa svými kontroverzními knihami, které většinou kritizovaly zahraniční vůdce, ale také španělskou i zahraniční vládu.

Dětství

Eulalie se narodila 12. února 1864 v Královském paláci v Madridu jako třetí dcera a nejmladší ze čtyř dětí královny Isabely II. a Františka Cádizského. 14. února 1864 byla pokřtěna jako María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad. Jejími kmotry byli parmský vévoda a jeho sestra Markéta.

V roce 1868 byla Eulalie a její rodina donucena revolucí opustit Španělsko. Žili v Paříži, kde byla Eulalie vzdělávána. První svaté přijímání obdržela v Římě od papeže Pia IX.

V roce 1874 byl Eulaliin bratr dosazen na trůn místo jejich matky královny Isabely II. O tři roky později se Eulalie vrátila do Španělska. Nejdříve žila se svou matkou v El Escorialu, ale poté se přestěhovala do Alcázaru v Seville a pak do Madridu.

Manželství a potomci

6. března 1886 se Eulalie v Madridu provdala za svého bratrance, vévodu Antonína z Galliery, syna Antonína z Montpensier a jeho manželky, Luisy Fernandy Španělské. Obřad vedl kardinál Zeferino González y Díaz Tuñón, sevillský arcibiskup. Svatba byla o několik měsíců opožděna, z důvodu smrti Eulaliina bratra, krále Alfonsa XII. Eulalia a Antonín trávili líbánky v Královském paláci v Aranjuezu.

Eulalie měla s Antonínem dva syny:

• Alfons z Galliery (12. listopadu 1886 – 6. srpna 1975), ⚭ 1909 Beatrix Sasko-Koburská (20. dubna 1884 – 13. července 1966)
• Luís Fernando de Orleans y Borbón (5. listopadu 1888 – 20. června 1945), ⚭ 1930 Marie Say (25. srpna 1857 – 15. července 1943)

Po narození mladšího syna, žila Eulalie od manžela odděleně. Udržovala sídla ve Španělsku a Paříži, ale často navštěvovala Anglii.

Návštěva Spojených států

V květnu 1893 navštívila Eulalie Spojené státy; její kontroverzní návštěva Světové výstavy 1893 v Chicagu byla velmi dobře zdokumentována. Cestovala nejdříve do Portorika, pak do Havany na Kubě, Washington, D.C., kde byla přijata prezidentem Groverem Clevelandem v Bílém domě. Poté pokračovala do New Yorku. Eulalie byla později uznána členkou Daughters of the American Revolution (DAR) jako potomek krále Karla III. Španělského.

Publikace

Eulalie byla autorkou několika prací, které byly v královských kruzích považovány za kontroverzní.

V roce 1912 Eulalie pod pseudonymem comtesse de Avila napsala Au fil de la vie (Paříž: Société française d'Imprimerie et de Librarie, 1911), přeloženo do angličtiny jako The Thread of Life (Nit života) (New York: Duffield, 1912). V knize Eulalie vyjádřila své myšlenky o vzdělání, o nezávislosti žen, rovnosti tříd, socialismu, náboženství, manželství, předsudcích a tradicích. Její synovec král jí telegrafoval a požadoval, aby pozastavila vydání knihy, dokud ji on neuvidí a nedá jí povolení k jejímu zveřejnění. Eulalie mu odmítla vyhovět.

V květnu 1915 Eulalie napsala článek o německém císaři do The Strand Magazine. Příští měsíc vydala Court Life from Within (Uvnitř dvorního života) (Londýn: Cassell, 1915; reprinted New York: Dodd, Mead, 1915).

V srpnu 1925 Eulalie napsala Courts and Countries After The War (Dvory a země po válce) (London: Hutchinson, 1925; reprinted New York: Dodd, Mead, 1925). V této práci komentovala světovou politickou situaci a zejména vyjádřila své přesvědčení, že mezi Francií a Německem nemůže být nikdy uzavřen mír. Známý je její výrok o Itálii Benita Mussoliniho, kdy při přejezdu italských hranic mělo být slyšet "Il treno arriva all'orario" [vlak přijíždí včas], což odráželo chvástání často citované v souvislosti s tehdejším fašistickým režimem.

V roce 1935 vydala ve francouzštině své paměti, Mémoires de S.A.R. l'infante Eulalie, 1868-1931 (Paris: Plon, 1935). V červenci 1936 byly vydány v angličtině jako Memoirs of a Spanish Princess, H.R.H. the Infanta Eulalia (London: Hutchinson, 1936; reprinted New York: W.W. Norton, 1937).

Smrt

Dne 9. února 1958 dostala Eulálie ve svém domě v Irunu infarkt a 8. března tam také zemřela. Pohřbena je v královské hrobce kláštera El Escorial.

Tituly, oslovení a vyznamenání

Tituly

• 12. února 1864 – 6. března 1886: Její Královská Výsost Infanta Eulalie Španělská
• 6. března 1886 – 24. prosince 1930: Její Královská Výsost vévodkyně z Gallirey
• 24. prosince 1930 – 8. března 1958: Její Královská Výsost vévodkyně vdova z Galliery

Vyznamenání

Národní vyznamenání

• Španělská královská rodina: Řád Karla III.
• Španělská královská rodina: Řád královny Marie Luisy

Zahraniční vyznamenání

• Rakousko-Uherská císařská a královská rodina: Řád hvězdového kříže

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infanta Eulalia of Spain na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eulalie Bourbonská na Wikimedia Commons

Antonín z Galliery (23. února 1866 – 24. prosince 1930) byl španělský infant a čtvrtý vévoda z Galliery v italském království. Byl členem španělské královské rodiny a vnuk francouzského krále Ludvíka Filipa.

Mládí

Antonín se narodil jako jediný přeživší syn Antonína Francouzského a jeho manželky Luisy Fernandy Španělské. Přes otce byl vnukem Ludvíka Filipa, krále Francie, a Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Přes matku byl vnukem Ferdinanda VII., krále Španělska, a Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské.

Antonín se narodil v Seville krátce před koncem vlády jeho tety Isabely II. Kvůli španělské revoluci 1868, která vyhnala královskou španělskou rodinu ze země, strávil Antonín většinu dětství v zahraničí. Přestože měl jeho ambiciózní a liberální otec Antonín, vévoda z Montpensier, nějaké vztahy s revolucionáři, přinutili ho, aby opustil svou adoptivní zemi. Ve skutečnosti povstalce podporoval svými penězi a doufal, že ho za to zvolí králem. Tento pokus však selhal a vyhnanství Orleánských bylo potvrzeno španělskou prozatímní vládou.

V prosinci 1874 se generálu Arseniovi Martínezovi Camposovi podařilo obnovit španělskou monarchii a dosadit po abdikaci Isabely II. na trůn jejího syna Alfonsa XII. O několik měsíců později se Orleánští omluvili a Antonín se se svou rodinou usadil v Seville v Palacio San Telmo. V roce 1878 se král Alfons XII. oženil s Antonínovou starší sestrou Mercedes a usmíření španělských Orléanců a Bourbonů tak bylo dokončeno.

Manželství

6. března 1886 se Antonín v Madridu oženil se svou sestřenicí Eulalií Bourbonskou, dcerou Isabely II. a jejího manžela Františka z Cádizu. Antonínn měl s Eulalií dva syny:

• Alfons z Galliery (12. listopadu 1886 – 6. srpna 1975), ⚭ 1909 Beatrix Sasko-Koburská (20. dubna 1884 – 13. července 1966)
• Luís Fernando de Orleans y Borbón (5. listopadu 1888 – 20. června 1945), ⚭ 1930 Marie Say (25. srpna 1857 – 15. července 1943)

Antonínovo manželství mu dala příležitost hrát oficiální roli u madridského dvora. V roce 1892 se účastnil cesty své ženy na Kubu a do USA na oslavy 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Antonín byl však nestoudný a extravagantní, zatímco jeho žena byla silná a kultivovaná žena, která odmítla nést ponížení způsobené svým manželem. Krátce po návratu ze Spojených států do Španělska začali žít odděleně. Dne 31. května 1901 podepsali soudní oddělení před španělským generálním konzulátem v Paříži.

Vévoda z Galliery

V roce 1895 italský král Umberto I. udělal Antonína dědice gallierského vévodství. Legitimní dědic titulu Phlipp la Renotière von Ferrary (1850-1917) odmítl svůj nárok využít.

V roce 1900 se Antonín v hotelu Savoy v Londýně setkal s Marií uisou Le Manac'h (1869–1949), vdovou po senátoru Simonu Guggenheimovi. Okamžitě mladou Bretonku svedl a začal si novou milostnou aféru. Antonín však nedokázal být věrný ani této své milence a když se s ní rozcházel, zlomila mu několik zubů úderem deštníkem.

V průběhu těchto let žil Antonín drahý životní styl a utratil rodinné bohatství, zatímco jeho bývalá manželka žila v relativní chudobě. V roce 1919 ho jeho nadměrné výdaje donutily prodat svou půdu v italském království.

Antonín zemřel v poměrné chudobě v Paříži v roce 1930.

Erby

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Antonio, Duke of Galliera na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín z Galliery na Wikimedia Commons

Ferdinand VII. (Fernando VII; 14. října 1784 El Escorial – 29. září 1833 Madrid), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.

Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.

Rodina

• 1/ 6. října 1802 ∞ princezna Marie Antonie Neapolsko-Sicilská (1784 – 1806), dcera Ferdinanda I. a Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské
• 2/ 29. září 1816 ∞ princezna Marie Isabela Portugalská (1797 – 1818), dcera Jana VI. a Carloty Španělské
  • María Luisa Isabel (* 21. srpna 1817 – † 9. ledna 1818)
• 3/ 20. října 1819 ∞ princezna Marie Josefa Saská (1803 – 1829), dcera prince Maxmiliána Saského a Karoliny Bourbonsko-Parmské
• 4/ 11. prosince 1829 ∞ princezna Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (1806 – 1878), dcera Františka I. a Marie Izabely Španělské
  • Isabela II. (* 10. října 1830 – † 9. dubna 1904) ∞ 1846 František Cádizský (1822 – 1902)
  • Luisa Fernanda (* 30. ledna 1832 – † 2. února 1897) ∞ 1846 Antonín Orleánský (1824 -1890), vévoda z Montpensier

Vývod z předků

Odkazy

Literatura

• GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 113–136. 
• Baumgarten: Geschichte Spaniens vom Ausbruch der französischen Revolution. Leipzig, 1865–1871
• Heusinger, E.: Eines Königs Dank. Historischer Roman aus der Zeit des letzten spanischen Königs aus dem Hause Bourbon. Leipzig, 1869

Související články

• Pragmatická sankce (1830)
• Karlismus
• Karlistické války

Externí odkazy

• Galerie Ferdinand VII. Španělský na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand VII. Španělský na Wikimedia Commons

Princezna Marie Amálie Orleánská, infantka španělská (celé jméno španělsky: María Amalia Luisa Enriqueta; 28. srpna 1851, Palacio de San Telmo – 9. listopadu 1870, Palacio de San Telmo) byla orleánská princezna a španělská infantka, druhé dítě vévody Antonína z Montpesier a infantky Luisy Fernandy z Montpesier. Z otcovy strany byla vnučkou Ludvíka Filipa I. a z matčiny Ferdinanda VII. Španělského.

Biografie

Rodina

Marie Amálie byla druhým dítětem vévody Antonína z Montpesier a infantky Luisy Fernandy z Montpesier. Její otec byl nejmladším synem Ludvíka Filipa I. a Marie Amálie Neapolsko-Sicilské a její matka byla mladší dcerou Ferdinanda VII. Španělského a Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské. Měla devět sourozenců, z nichž pouze čtyři se dožili dospělosti.

Život a smrt

Rodiče Marie Amálie se po revoluci v roce 1848, která sesadila z francouzského trůnu jejího dědečka z otcovy strany, Ludvíka Filipa I., usadili v Seville.

Marie Amálie se narodila 28. srpna 1851 v paláci San Telmo. Před jejím narozením rozhodla její teta královna Isabella II., že ať už bude dítě synem nebo dcerou, bude mu nebo jí udělen titul španělského infanta či infantky. Na konci září roku 1851 byla představena na oficiálním náboženském obřadu, kterého se zúčastnili její rodiče a političtí a náboženští představitelé města.

Stejně jako její sourozenci, získala vzdělání v rodinném paláci San Telmo. Také cestovala do Velké Británie a Francie. Většinu svého života strávila v rodinném paláci. Ráda hrála na klavír a kreslila.

Po slavné revoluci v roce 1868 se spolu se svou rodinou přestěhovala do Lisabonu. Uvažovalo se o svatbě mezi Marií a infantem Augustem Portugalskem, ale nakonec k ní nedošlo. Bylo to prý proto, že byla zamilovaná do svého bratrance, prince Ferdinanda Orleánského, vévody z Alençonu, ale ani jeho si nakonec nevzala.

Po exilu v Lisabonu následoval další ve Francii, kde se rodina usadila v Château de Randan v Auvergne. Rodina se do Španělska vrátila v roce 1870 a usadila se v Seville.

Krátce po návratu do Španělska Marie Amálie vážně onemocněla. Zemřela 9. listopadu 1870 v paláci San Telmo ve věku 19 let a byla pohřbena v Pantheonu infantů v El Escorialu.

Vývod z předků

ReferenceReference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Maria Amelia of Orléans na anglické Wikipedii.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Amálie Orleánská na Wikimedia Commons

Infantka je titul náležející dcerám španělských králů, ženská obdoba mužského infant (královský princ). Tato tradice vznikla ve středověku a pokračuje až do současnosti. Tituly infantky a infanta byly původně používány v Aragonii, Leónu (Kastilii) a dalších královstvích na Pyrenejském poloostrově.

Aragonie

1. Sancha Aragonská (death 1007) ∞ Ermegol III ~ hraběnka z Urgell
2. Urakka Aragonská ~ řeholnice
3. Terezie Aragonská ∞ Vilém Bertrand Provensánský ~ hraběnka z Provence
4. Petronila Aragonská ∞ Ramon Berenguer IV. Barcelonský ~ aragonská královna
5. Dulce Aragonská ∞ Sancho I. Portugalský ~ portugalská královna
6. Konstancie Aragonská ∞ Emerich Uherský, Fridrich II. Štaufský ~ královna uherská, sicilská a císařovna římská
7. Eleonora Aragonská (1226) ∞ Raimond VI. z Toulouse ~ hraběnka z Toulouse
8. Sancha Aragonská ∞ Raimond VII. z Toulouse ~ hraběnka z Toulouse
9. Matylda ~ dcera Petr II. Aragonský
10. Petronila ~ dcera Petr II. Aragonský
11. Sancha ~ dcera Petr II. Aragonský
12. Violanta Aragonská ∞ Alfons X. Kastilský ~ kastilská královna
13. Isabela Aragonská (1248–1271) ∞ Filip III. Francouzský ~ francouzská královna
14. Sancha Aragonská ~ řeholnice
15. Isabela Aragonská (1330) ∞ Dinis I. Portugalský ~ portugalská královna
16. Jolanda Aragonská (1273–1302) ∞ Robert I. Neapolský ~ vévodkyně z Kalábrie
17. Isabela Aragonská (1330) ∞ Fridrich I. Habsburský ~ rakouská vévodkyně, štýrská vévodkyně, německá královna
18. Marie Aragonská ∞ Petr Kastilský, pán Camerosu (ke sňatku nikdy nedošlo)
19. Blanka ~ dcera Jakub II. Aragonský
20. Jolanda Aragonská ~ dcera Jakub II. Aragonský
21. Konstancie Aragonská (1318–1346) ∞ Jakub II. Mallorský ~ mallorská královna
22. Alžběta Aragonská ~ dcera Alfons IV. Aragonský
23. Konstancie Aragonská (1343–1363) ∞ Fridrich III. Sicilský ~ sicilská královna
24. Eleonora Aragonská (1358–1382) ∞ Jan I. Kastilský ~ kastilská královna
25. Isabela Aragonská (1376–1424) ∞ Jakub I. z Urgellu ~ hraběnka z Urguellu
26. Joanna Aragonská, hraběnka z Ampurias ∞ Jan I, hrabě z Ampurias
27. Jolanda Aragonská ∞ Ludvík II. Neapolský ~ vévodkyně z Anjou a neapolská královna
28. Joanna Aragonská ∞ Matěj z Foix ~ hraběnka z Foix
29. Marie Aragonská (1396–1445) ∞ Jan II. Kastilský ~ kastilská a leónská královna
30. Eleonora Aragonská (1402–1445) ∞ Eduard I. Portugalský ~ portugalská královna
31. Eleonora Aragonská ∞ Marino Manzano ~ princena z Rossana
32. Marie Aragonská ∞ Leonello d'Este ~ markýza z Ferrary
33. Blanka Aragonská (1424–1464) ∞ Jindřich IV. Kastilský ~ kněžna z Asturie
34. Eleonora Aragonská ∞ Gaston IV z Foix ~ vévodkyně z Foix
35. Joanna Aragonská ∞ Ferdinand I. Neapolský ~ neapolská královna

Kastilie / León

1. Urraca Kastilská ~ dcera Ferdinand I. Kastilský
2. Elvíra z Tora ~ paní z Tora
3. Urraca Kastilská ∞ Alfons I. Aragonský ~ císařovna Hispánie, leónská, kastilská a Galicijská královna
4. Elvíra Kastilská (1135) ∞ Roger II. Sicilský ~ sicilská královna
5. Elvíra Kastilská (po 1157) ∞ Raimond IV. z Toulouse ~ hraběnka z Toulouse
6. Tereza Kastilská ∞ Jindřich Burgundský ~ portugalská královna
7. Sancha Kastilská ~ dcera Urraca Kastilská
8. Konstancie Kastilská (1160) ∞ Ludvík VII. Francouzský ~ francouzská královna
9. Sancha Kastilská (1154–1208) ∞ Sancho VI. Navarrský ~ navarrská královna
10. Sancha Kastilská (1154–1208) ∞ Alfons II. Aragonský ~ aragonská královna
11. Urraca kastilská ∞ García Ramírez z Navarry ~ královna Navarry, královna království Artajona, regentka z Asturie
12. Stephanie Alfonso z Kastilie ∞ Fernando Rodríguez de Castro
13. Berenguela Kastilská ∞ Alfons IX. Leónský ~ královna Kastilie, Leónu a Toleda
14. Urraca Kastilská (1186–1220) ∞ Alfons II. Portugalský ~ portugalská královna
15. Blanka Kastilská ∞ Ludvík VIII. Francouzský ~ francouzská královna
16. Eleonora Kastilská (1307–1359) ∞ Jakub I. Aragonský ~ aragonská královna
17. Mafalda Kastilská ∞ Ferdinand z Leónu (sňatek se nikdy neuskutečnil)
18. Berenguela Leónská ∞ Jan z Brienne ~ jeruzalémská královna
19. Leonor de León ~ dcera Berenguela Kastilská
20. Constanza de León ~ dcera Berenguela Kastilská
21. Eleonora Kastilská (1241–1290) ∞ Eduard I. ~ anglická královna
22. Berengarie Kastilská (1253–1300) ~ řeholnice
23. Beatrix Kastilská (1254–1286) ∞ Vilém VIII. z Montferratu ~ markraběnka z Montferratu
24. Violant of castile ∞ Diego lópez V de Haro
25. Beatrix Kastilská (1242–1303) ∞ Alfons III. Portugalský ~ portugalská královna
26. Beatrix Kastilská (1293–1359) ∞ Alfons IV. Portugalský ~ portugalská královna
27. Isabela Kastilská (1283–1328) ∞ Jakub II. Aragonský, Jan III. Bretaňský~ aragonská, sicilská a valencijská královna a břetanská vévodkyně
28. Eleonora Kastilská (1307–1359) ∞ Alfons IV. Aragonský ~ aragonská královna
29. Konstancie Kastilská (1354–1394) ∞ Jan z Gentu ~ vévodkyně z Lancasteru
30. Isabela Kastilská (1355–1392) ∞ Edmund z Langley ~ vévodkyně z Yorku
31. Beatrix Kastilská ~ dcera Petr I. Kastilský
32. Eleonora Kastilská (1416) ∞ Karel III. Navarrský ~ navarrská královna
33. Marie Kastilská (1401–1458) ∞ Alfons V. Aragonský ~ aragonská a neapolská královna
34. Kateřina Kastilská ∞ Jindřich z Villeny ~ vévodkyně z Villeny
35. Isabela Kastilská ∞ Ferdinand II. Aragonský ~ královna kastilská, leónská a aragonská

Jednotný španělský stát včetně období republiky

1. Isabela Aragonská (1470–1498) ∞ Alfons Portugalský, Manuel I. Portugalský ~ portugalská královna
2. Jana I. Kastilská ∞ Filip I. Kastilský ~ královna Kastilie, Leónu, Galicie, Aragonie, Valencie, Navarry, Sardinie, Mallorky, Sicílie a Neapole
3. Marie Aragonská (1482–1517) ∞ Manuel I. Portugalský ~ portugalská královna
4. Kateřina Aragonská ∞ Artur Tudor, Jindřich VIII. Tudor ~ anglická královna
5. Eleonora Habsburská ∞ Manuel I. Portugalský, František I. Francouzský ~ portugalská a francouzská královna
6. Isabela Habsburská ∞ Kristián II. Dánský ~ královna dánská, norská a švédská
7. Marie Habsburská ∞ Ludvík Jagellonský ~ uherská, chorvatská a česká královna
8. Kateřina Habsburská (1507–1578) ∞ Jan III. Portugalský ~ královna portugalská
9. Marie Španělská ∞ Maxmilián II. Habsburský ~ Římskoněmecká císařovna, česká, uherská a chorvatská královna
10. Jana Španělská ∞ Jan Manuel Portugalský ~ dědičná princezna portugalská
11. Isabela Klára Evženie ∞ Albrecht VII. Habsburský ~ nizozemská místodržitelka
12. Kateřina Michaela Španělská ∞ Karel Emanuel I. Savojský ~ savojská vévodkyně
13. Anna Rakouská ∞ Ludvík XIII. ~ královna francouzská a navarrská
14. Marie Anna Španělská (1606–1646) ∞ Ferdinand III. Habsburský ~ Římskoněmecká císařovna, česká, uherská a chorvatská královna a rakouská vévodkyně
15. Markéta Španělská (1610–1617) ~ dcera Filip III. Španělský
16. María Španělská (1603) ~ dcera Filip III. Španělský
17. Marie Tereza Habsburská (1638–1683) ∞ Ludvík XIV. ~ Francouzská a navarrská královna
18. Markéta Habsburská (1651–1673) ∞ Leopold I. ~ Římská císařovna, česká, uherská a chorvatská královna a rakouská vévodkyně
19. Marie Josefa Španělská ~ dcera Karel III. Španělský
20. Marie Ludovika Španělská ∞ Leopold II. ~ Římskoněmecká císařovna, královna česká, uherská, chorvatská, rakouská arcivévodkyně a velkovévodkyně toskánská
21. Marie Tereza ~ dcera Karel III. Španělský
22. Marie Anna ~ dcera Karel III. Španělský
23. Marie Luisa ~ dcera Karel IV. Španělský
24. Šarlota Španělská ∞ Jan VI. Portugalský ~ portugalská královna
25. Marie Amálie Španělská ∞ Antonín Pascual Španělský ~ dcera Karel IV. Španělský
26. Marie Luisa Španělská (1782–1824) ∞ Ludvík Parmský ~ etrurská královna vévodkyně z Luccy
27. Marie Isabela Španělská ∞ František Neapolsko-Sicilský ~ Královna obojí Sicílie
28. Marie Tereza ~ dcera Karel IV. Španělský
29. Isabela II. Španělská ∞ František Cádizský ~ španělská královna
30. Luisa Fernanda Španělská ∞ Antonín Orleánský ~ vévodkyně z Montpensier
31. María Luisa Isabel Španělská ~ dcera Ferdinanda VII.
32. Isabela Španělská (1851–1931) ∞ Kajetán, hrabě z Girgenti ~ kněžna z Asturie hraběnka z Girgenti
33. Marie del Pilar ~ dcera Isabely II. Španělská
34. Marie de la Paz de Borbón ∞ Ludvík Ferdinand Bavorský ~ dcera Isabely II. Španělská
35. Eulalie Bourbonská ∞ Antonín z Galliery ~ vévodkyně z Galliery
36. Mercedes Španělská ∞ Karel Bourbonsko-Sicilský ~ asturijská kněžna
37. Marie Tereza Španělská (1882–1912) ∞ Ferdinand Bavorský ~ dcera Alfonse XII.
38. Beatrix Isabela Bourbonská ∞ Alessandro Torlonia ~ kněžna z Civitella-Cesi
39. María Cristina Španělská ∞ Enrico Marone-Cinzano ~ hraběnka Marone
40. Infantka Elena ∞ Jaime de Marichalar ~ dcera Juana Carlose
41. Infantka Cristina ∞ Iñaki Urdangarin ~ dcera Juana Carlose
42. Leonor, kněžna asturská ~ španělská korunní princezna
43. Sofie Španělská ~ dcera Filip VI. Španělský