Malajsijské královské letectvo (malajsky Tentera Udara DiRaja Malaysia) je letecká složka ozbrojených sil Malajsie.

Přehled letecké techniky

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky vzdušných sil Malajsie podle Flightglobal.com.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Force aérienne royale de Malaisie na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malajsijské královské letectvo na Wikimedia Commons
• (malajsky) Oficiální stránky

Malajsie je federativní konstituční monarchie v jihovýchodní Asii. Rozkládá se na jihu Malajského poloostrova, na severu ostrova Borneo a dalších malých ostrovech. Jejími sousedy jsou Indonésie, Brunej, Singapur a Thajsko. Od Filipín je odděluje Suluské moře.

Malajsie má svůj původ v malajských královstvích, která se v 18. století stala součástí Britského impéria. Nezávislosti dosáhla Malaja 31. srpna 1957, roku 1963 se sjednotila se Severním Borneem, Singapurem a Sarawakem jako Malajsie, Singapur se po dvou letech oddělil. Nyní je Malajsie volenou rotační federativní konstituční monarchií sestávající ze třinácti států (monarchií i republik) a tří teritorií pod správou federace. Státní zřízení má velice blízké britskému westminsterskému parlamentárnímu systému a právní systém je založen na obecném právu (Angloamerické právo). Je zde ale dvojí soudnictví, malajsijští muslimové podléhají právu šaría. Malajsijského krále volí devět dědičných monarchů členských států podle rotačního principu mezi sebou. Má pětileté funkční období a jeho pravomoci jsou převážně ceremoniální.

Země má přes 32 milionů obyvatel. Ústava prohlašuje Malajsii sekulárním státem, ale dominantní islám vyzdvihuje jako „náboženství federace“. Náboženství mají náboženskou svobodu, mezi sebou se tolerují, ale vystoupení z islámu je trestné. Islám vyznává asi 61 procent populace, významné jsou menšiny buddhistická (20 procent), křesťanská (9 procent) a hinduistická (6 procent). Různá domorodá etnika, která se v Malajsii shrnují pod pojem bumiputera, představují asi 70 procent populace země. Největší z nich jsou Malajci, kteří tvoří asi 50 procent populace země. Z nedomorodých etnik je významná menšina Číňanů (23 procent) a Indů (7 procent). Oficiálním úředním jazykem je malajsijština (bahasa Malaysia), jejíž nejčastější formou je ovšem malajština (vzhledem k citlivé národnostní otázce se v Malajsii mezi těmito pojmy rozlišuje, stejně jako mezi pojmy Malajec a Malajsijec, ovšem ve světě se tak obvykle nečiní a často se užívají jako synonyma).

Hlavním městem je Kuala Lumpur, ale federální vláda již přesídlila do zcela nově budovaného města Putrajaya. Malajsie je členem OSN, Commonwealthu, Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Organizace islámské spolupráce, Asijsko-pacifického hospodářského společenství a Hnutí nezúčastněných zemí. Měnou je od roku 1963 Malajsijský ringgit. Roku 1973 Malajsie odstoupila od dohody s Brunejí a Singapurem fakticky ustavující měnovou unii. Malajská ekonomika hraje stále větší roli v ekonomice světové, hrubý domácí produkt (HDP) v zemi roste od zisku nezávislosti průměrným tempem 6,5 % ročně. Podle Mezinárodního měnového fondu je tato ekonomika již 29. největší na světě (z hlediska HDP v paritě kupní síly).

Tropická Malajsie patří mezi 17 zemí s největší biodiverzitou na světě, které obsahují většinu přírodních druhů s mnoha endemity.

Dějiny

Známky osídlení člověkem moderního typu pocházejí z období před 40 000 lety, nejstaršími obyvateli byli Negritové. Další osadníci a obchodníci přicházeli z Indočíny, Indie a z jižní Číny a postupně vytvořili do konce 1. století prosperující obchodní společnost, která však nevytvořila větší centralizovaný stát. Byla rovněž pod silným vlivem Číny i Indie. Díky indickému vlivu místní obyvatelé přijali buddhismus a hinduismus. Největší rozmach těchto náboženství lze zaznamenat mezi 7.–13. stoletím, díky námořní velmoci (thalasokracii) Šrívidžaja, která měla hlavní sídlo v Palembangu na Sumatře (dnes součást Indonésie) a Malajsie se octla pod jejím silným vlivem. Islám se začal šířit ve 14. století. V jeho šíření sehrál klíčovou úlohu Malacký sultanát, který roku 1402 založil sultán Paramešvára, jenž byl původně uprchlým posledním králem království Singapura, které neodolalo tlaku Ajutthajského království a říše Madžapahit. Malacký sultanát je první významný stát, který měl sídlo na území dnešní Malajsie. Hlavním městem se stala Malakka. Paramešvára učinil z Malakky centrum obchodu, především s kořením, čínským porcelánem a hedvábím. Zpočátku byl islám jen náboženstvím vládnoucí elity, později však panovníci začali vyžadovat i konverze obyvatelstva. Nárůst konvertitů je patrný zvláště ve druhé polovině 15. století. Islámskou zemí je Malajsie dodnes. Kolem roku 1500 moc a sláva Malackého státu kulminovaly, tehdy ovládl veškerý námořní obchod v oblasti.

Roku 1511 však byla Malaka dobyta Portugalci, čímž byla zahájena éra evropského kolonialismu v jihovýchodní Asii. Roku 1641 dobyli Malakku Nizozemci, kteří v zemi zůstali téměř 200 let. S Nizozemci ovšem obchod s kořením začal upadat. Roku 1795 dočasně získali Malakku Britové. Vrátili ji sice Nizozemcům v roce 1818, ale rok poté dobyli přístav Singapur. Roku 1824 Britové znovu získali i Malakku a roku 1826 sjednotili Penang, Malakku a Singapur v tzv. Průlivové osady. Od 70. let 19. století začali postupně ovládat i vnitrozemí Malajského poloostrova kvůli kontrole obchodu s cínem, čímž postupně vytvořili tzv. Britské Malajsko sestávající z Průlivových osad, Federovaných a Nefederovaných států. Na severu Bornea založil anglický dobrodruh James Brooke roku 1841 dynastii bílých rádžů ze Sarawaku, jež vládla oblasti 100 let. Britové Malajsii proměnili i etnicky – na práci v dolech dováželi především Číňany a na práci na kaučukovníkových plantážích Indy, především Tamily, čímž změnili demografickou mapu země. Číňané se později chopili obchodu ve velkých městech a stali se obchodní elitou. Po odchodu Britů se ukázalo, že malajsko-čínský etnický konflikt je velmi vážný a není dořešen dodnes. Za druhé světové války byla po bitvě o Malajsko celá země okupována Japonci. Na okupovaném malajském území se Japonci snažili využít protibritských nálad a cíleně pěstovali malajský nacionalismus. Stejně tak proti sobě stavěli Malajce a Číňany.

Po válce začal malajský boj za nezávislost a sjednocení. Na poloostrově vznikla Malajská komunistická strana, která pod záštitou komunistické Číny bojovala s Brity. Hlásili se do ní zejména etničtí Číňané. V reakci na nástup komunistů na poloostrově vznikla antikomunistická koalice, která komunisty porazila a ve volbách v roce 1955 získala většinu. Roku 1957 si pak vymohla nezávislost na Británii. Prvním premiérem byl zvolen Tunku Abdul Rahman, na svém postu vydržel až do roku 1970. Nový stát byl vyhlášen 16. září 1963, když byly připojeny i ostrovní státy Sarawak a Sabah na Borneu a dočasně také Singapur, čímž se Malajsko stalo Malajsií. Singapur, obývaný především Číňany, byl ovšem roku 1965 z malajsijské federace vyloučen a stal se nezávislým státem. I nadále byly však národnostní poměry v Malajsii složité, Malajci tvořili 50 procent obyvatel, Číňané 40 procent. Napětí vygradovalo roku 1969. Číňané se stali obětí lidových pogromů. Vláda na jedné straně tvrdě proti pogromům zakročila, na straně druhé se jim do budoucna rozhodla zabránit dalšími protičínskými opatřeními a také utužením režimu, oslabením demokracie a suspendací některých občanských svobod. Ty nebyly již nikdy plně obnoveny.

Roku 1973 vznikla Národní fronta (Barisan Nasional), koalice pravicových stran, která ovládala malajsijský politický systém čtyřicet let. Symbolem této etapy byl především premiér Mahathir Mohamad, zastávající svůj úřad 22 let (1981-2003). Je mu připisován velký hospodářský rozvoj, Malajsie se za jeho vlády změnila z agrární země v asijského ekonomického tygra. Roku 2007 čelila Barisan Nasional prvním masovým protestům žádajícím demokratizaci země. V roce 2009 se Najib Razak stal premiérem Malajsie. Nicméně byl zapleten do několika kontroverzních událostí a obvinění z korupce během svého úřadování. Po svém odchodu z úřadu byl stíhán a souzen kvůli obviněním z finančního podvodu a korupce. Roku 2018 se k moci vrátil Mahathir Mohamad, byť v čele nově ustavené koalice Pakatan Harapan.

Státní symboly

Vlajka

Malajsijská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se čtrnácti vodorovnými pruhy, sedmi červenými a sedmi bílými. V modrém kantonu je žlutý půlměsíc a žlutá hvězda se čtrnácti cípy.

Znak

Malajsijský státní znak je tvořen mnohonásobně děleným štítem, symbolizující spolkové státy a federální území tvořící Malajsii, a který podpírají dva tygři. Nad štítem je zlatý půlměsíc s cípy směřující vzhůru, mezi nimiž je zlatá hvězda se čtrnácti paprsky. Pod štítem je zlatá, dvakrát přeložená stuha s mottem BERSEKUTU BERTAMBAH MUTU (česky V jednotě je síla).

Geografie

Malajsie leží v jihovýchodní Asii, mezi 100° a 120° východní délky a 7° severní šířky a rovníkem. Stát tvoří dva hlavní geografické celky – Malajský poloostrov, kde žije 80% obyvatelstva, a ostrov Borneo, o nějž se Malajsie dělí s Indonésií. Na něm se nacházejí dva členské státy malajsijské federace: Sabah a Sarawak. Mezi nimi leží malý, ale nezávislý stát Brunej. Malajský poloostrov odděluje na jihu od ostrovního státu Singapur jen úzký průliv, na západě od indonéského ostrova Sumatra Malacký průliv. Sarawak se táhne podél Jihočínského moře, Sabah je omýván Suluským a Celebeským mořem.

Rozloha Malajsie je 330 803 kilometrů čtverečních, z toho poloostrovní část zaujímá 132 490 km čtverečních a ostrovní část 198 447 km čtverečních. Je 66. největší zemí světa.

Malajsie je velmi hornatá. Hlavní horské pásmo Korbu se táhne od thajských hranic na severu až k Melace na jihu. Na východě země se tyčí pohoří Tahan. Na jihu převládají nížiny, zejména kolem řeky Pahang. Povrch Bornea, zvláště jeho severní části, je také značně hornatý. Nachází se zde i nejvyšší hora Malajsie, Kinabalu (4101 m n. m.). Kinabalu se nachází v Národním parku Kinabalu, který je zapsán na seznam světového přírodní dědictví UNESCO. V Sarawaku se nachází největší jeskynní systém na světě Mulu, a to v Národním parku Gunung Mulu, který je rovněž na seznamu světového dědictví.

Podnebí je rovníkové s vysokými teplotami a vysokou vlhkostí po celý rok. Monzuny (v dubnu až říjnu v jihozápadní části země, v říjnu až únoru v severovýchodní) přinášejí každý rok hojné srážky, průměrně 250 cm za rok. Horské oblasti jsou pokryty tropickým pralesem.

Mezi nejvzácnější živočichy patří orangutan, tygr či nosorožec. Země má jednu z nejvyšších úrovní biodiverzity na světě, s velkým počtem endemitů. Odhaduje se, že v Malajsii žije 20% všech světových druhů zvířat. Mnoho endemitů se nachází v lesích hor na Borneu. V Malajsii žije asi 210 druhů savců, 620 druhů ptáků, 250 druhů plazů, z toho 150 druhů hadů, nebo např. 150 druhů žab. Plné života jsou také korálová moře u pobřeží, vodstvo kolem ostrova Sipadan je druhově nejpestřejší vodní oblastí na planetě. Některé malajsijské lesy jsou staré 130 miliónů let. Pokrývají asi dvě třetiny Malajsie. Lesy východní Malajsie dávají prostor mnoha rostlinným druhům raflézií, největších květin na světě, s maximálním průměrem květu 1 metr.

Vláda a politika

Malajsie je federativní konstituční monarchií sestávající ze třinácti států (z nichž devět jsou dědičné monarchie) a tří teritorií pod správou federace. Je to jediná federace v jihovýchodní Asii. Hlavou federace je král, který je volen na pětileté období. Malajsie má státní zřízení velice blízké britskému westminsterskému parlamentárnímu systému, které bylo běžné v Britském impériu, ze kterého se Malajsie před několika desetiletími emancipovala.

Legislativa

Federální parlament má horní a dolní komoru. Federální dolní komora je Dewan Rakyat (Sněmovna reprezentantů) se 222 poslanci volenými na pětileté období. Horní komora, Dewan Negara (senát), má 70 senátorů s tříletým funkčním obdobím. 26 z nich reprezentuje 13 států federace, král jmenuje na návrh premiéra zbylých 44 včetně čtyř zástupců federálních teritorií.

V parlamentu se uplatňuje pluralitní demokracie, ale od vyhlášení samostatnosti je ovládán třináctičlennou koalicí známou jako Barisan Nasional. Ta měla v únoru 2017 v dolní komoře 137 křesel z 222 a v horní komoře 54 ze 70.

Parlamenty jednotlivých států jsou jednokomorové a volby se ve většině států pořádají společně s volbami do federálního parlamentu.

Malajsijský král

Malajsijská hlava státu je titulována Yang di-Pertuan Agong (doslova „Ten kdo byl ustanoven pánem“, Jawi: يڠ دڤرتوان اݢوڠ), v hovorové řeči Agong (král). V prosinci 2016 byl ustanoven králem Muhammad V., sultán členského státu Kelantan. 6. ledna 2019 však bylo oznámeno, že 49letý Muhammad V. abdikoval a vrátil se do svého sultanátu. Jako důvod byla uvedena jeho nemoc nebo svatba s ruskou královnou krásy Oksanou Vojevodinou.

Malajsie je konstituční monarchií, ve které má král značně omezené pravomoci, má převážně ceremoniální funkci. Jmenuje premiéra, na jeho návrh schvaluje rozpuštění parlamentu, jmenuje soudce Nejvyššího soudu, jmenuje velvyslance a přijímá pověřovací listiny cizích velvyslanců, uděluje státní vyznamenání a milosti.

Krále sice doživotní monarchové členských státu ze svého středu de jure volí, ale de fakto je uplatňován rotační princip mezi členskými monarchiemi federace. Funkční období je pětileté.

Administrativní uspořádání

Malajsie se člení na 13 spolkových států a 3 spolková teritoria. Státy jsou následující:

Devět z nich jsou monarchie (vládce Perlisu má titul rádža, vládce Negeri Sembilanu titul „Yang Di-Pertuan Besar“, ostatní jsou sultanáty); Sabah, Sarawak, Melaka a Penang jsou republikami.

Spolková teritoria jsou následující:

• Kuala Lumpur
• Labuan
• Putrajaya (čti Putradžaja)

Lidská práva

Malajsie si uchovává trest smrti. Velmi často se užívá u trestných činů spojených s drogami. 73 % poprav s drogovou kriminalitou souvisí, až polovina popravených jsou přitom cizinci.

Podle neziskové organizace Privacy International mají obyvatelé Malajsie světově nejnižší tzv. index soukromí (ukazatel reflektující dodržování osobních práv, zejména práva na soukromí).

Ekonomika

Od poloviny 20. století prožívá Malajsie rozkvět, který ji umožnil se změnit ze země třetího světa závislé na vývozu kaučuku a cínu v převážně průmyslovou zemi. Země držela jeden z ekonomických rekordů, když v době ekonomického růstu v letech 1957 až 2005 dokázala udržovat přibližně 6,5% růst HDP. V 21. století (po asijské finanční krizi v roce 1997) se tempo růstu snížilo, přesto zůstává vysoké ve srovnání s vyspělými státy světa, například v roce 2014 činil růst malajsijské ekonomiky 6 %. Podle Mezinárodního měnového fondu byla v roce 2020 malajská ekonomika 29. největší na světě (HDP v paritě kupní síly), což ji staví na úroveň Argentiny či Nizozemska. V přepočtu na hlavu má HDP v paritě kupní síly 51. nejvyšší na světě, tedy se pohybuje zhruba na úrovni Ruska, Chorvatska či Kazachstánu. Podle prognózy banky HSBC by malajská ekonomika měla v roce 2050 patřit zhruba ke dvacítce největších na světě.

Mezi hlavní hospodářské produkty země patří rýže, palmový olej, kaučuk, dřevo, kakao, pepř, ananas a ryby. Důležitá je těžba ropy, zemního plynu, cínové, železné a měděné rudy.

Mezi hlavní průmyslová odvětví země patří zemědělství, těžba ropy, hornictví, potravinářský průmysl, výroba pneumatik a cementu, elektronika, chemický a textilní průmysl.

Obyvatelstvo

Malajsie má téměř 31 milionů obyvatel, kteří tvoří pestrou směsicí ras. Přibližně 52 % jsou Malajci, 27 % Číňané a 9 % Indové. Původní domorodí obyvatelé tzv. Orang Asli tvoří 0,5 % obyvatel a dělí se na Protomalajce, kteří do oblasti přišli v období asi 1500 př. n. l., a na Negrity, kteří se odlišují malým vzrůstem a tmavou pletí a jsou to nejstarší obyvatelé Malajsie vůbec. Politickou moc v zemi mají v rukou Malajci, ale Číňané ovládají hospodářství.

Náboženství

Hlavním náboženstvím je islám, který vyznávají přibližně 61,3 % obyvatel, 19,8 % praktikuje buddhismus, 9,2 % křesťanství, 6,3 % hinduismus, 1,3 % praktikují některé z čínských náboženství (konfucianismus, taoismus). 0,7 % nevyznává žádné náboženství. Zbývající 1,4 % vyznávají jiná náboženství včetně Sikhismu, animismu a lidových náboženství nebo tito lidé neposkytli údaje.

Vedle muslimských svátků jako Mawlid (narozeniny proroka Muhammada) jsou státními svátky i křesťanské Vánoce, čínský nový rok i hindský Diwali.

V rámci islámu je dominantní šáfi'ovský směr sunnitského islámu, zatímco 18 % muslimů je bez denominace.

Muslimové podléhají soudům práva šaría ve věcech týkajících se jejich náboženství, které jsou omezené na záležitosti jako manželství, rozvod, dědictví, náboženská konverze, odpadlictví a opatrovnictví mezi muslimy. Ostatní kauzy jsou vyhrazené civilnímu soudnictví. Strukturou se muslimské soudnictví podobá federálnímu civilnímu soudnictví, ale zůstává na úrovni jednotlivých států federace a také právo šaría se v jednotlivých státech poněkud liší. Od soudců se očekává následování šáfi'ovské právní školy. Tresty, které mohou tyto soudy uložit, jsou omezené na tři roky vězení, pokutu do 5000 MYR a šest ran holí. Nicméně islamistická strana PAS (14 ze 222 křesel ve Sněmovně lidu federálního parlamentu) se snaží prosadit trest smrti pro muslimy, kteří se snaží konvertovat.

Kultura

Umění

K nejvýznamnějším malajským spisovatelům patří Abdullah bin Abdulkadir Munshi, zakladatel moderní malajské prózy. Jimmy Choo se stal úspěšným londýnským módním návrhářem, zejména bot, které byly k vidění i v mnoha filmech a seriálech jako Charlieho andílci, Ďábel nosí Pradu nebo Sex ve městě. P. Ramlee je v Malajsii považován za legendárního herce a zpěváka s výjimečnými úspěchy. Herečka Michelle Yeohová, vítězka Miss Maljsie, se proslavila v hongkongských produkcích, ale také v bondovce Zítřek nikdy neumírá či ve snímku Tygr a drak. V Kuala Lumpur se narodil i britský herec Michael Gough, v Kuchingu zase hororový režisér James Wan, který se prosadil v Austrálii, stejně jako zpěvák Guy Sebastian, rodák z Klangu. Neslavnějším fiktivním Malajcem všech dob je Sandokan, produkt fantazie italského spisovatele Emilia Salgariho Malajci obratně využívají v turistickém ruchu.

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byla zapsána dvě malajská města Malakka a George Town a Archeologické naleziště v údolí Lenggong, jež patří k nejvýznamnějším v celosvětovém měřítku. Patří mezi ně několik jeskyní, tak i nalezišť pod širým nebem. Byly zde nalezeny různé předměty, artefakty a kosterní pozůstatky z období paleolitu, neolitu i doby bronzové. Ruční sekery, které zde byly také nalezeny a jejichž stáří je odhadováno až na 1,83 milionu let, patří mezi nejstarší mimo Afriku a naznačují, že údolí Lenggong bylo mimořádně raným místem přítomnosti hominidů v jihovýchodní Asii. Z moderních staveb je nejvíce oceňována dvojice věží Petronas Towers v Kuala Lumpur, jejichž autorem je americký architekt argentinského původu César Antonio Pelli. Moderní je i nejvýznamnější mešita v zemi, Národní mešita Malajsie v Kuala Laumpur, postavená roku 1963.

Věda

Sheikh Muszaphar Shukor se v roce 2007 stal prvním malajským kosmonautem. Roku 2007 byl v rámci 13. návštěvní expedicie vyslán na týden do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici. Astrofyzička Mazlan Othmanová byla ředitelkou Úřadu pro vesmírné záležitosti OSN ve Vídni.

Kuchyně

Malajská kuchyně je velice rozmanitá a mísí se v ní vlivy z mnoha kuchyní (především z čínské a indické, ale i z kuchyně místních domorodcům, thajské, portugalské, nizozemské, arabské nebo britské kuchyně). Malajská kuchyně je podobná ostatním kuchyním v regionu, především indonéské. Mezi nejpoužívanější suroviny patří rýže, nudle, zelenina kokos (kokosové mléko) a maso. Na ochucování jídel se velmi často používá pikantní kořenící pasta sambal, ale i chilli, citronová tráva nebo kari. Populární je také čerstvé ovoce, Malajsie je známá svými duriany a jackfruity. Za malajské národní jídlo bývá označován nasi lemak, což je rýže vařená v kokosovém mléce a podávaná se sušenými ančovičkami, sambalem, arašídy a vejcem. Specialitou ostrova Penang jsou nudle char koay teow, smažené s krevetami, srdcovkami, vejcem a mungo klíčky. Nejoblíbenějším jídlem s hovězím je rendang, hovězí maso se při jeho přípravě vaří v kokosovém mléce. Kokosové mléko je základem i nejznámější polévky zvané laksa. Mléko zde doplňuje vývar (obvykle rybí) a polévka je zahuštěna nudlemi nebo rýží. Zajímavé složení má mražený dezert ais kacang, který se vyrábí z ledu a fazolí, želé, kondenzovaného mléka nebo cendolu. Místní specialitou je také sladký nápoj jasně růžové barvy ochucený růžovým sirupem zvaný bandung. Ačkoliv je Malajsie muslimská země jsou k dostání alkoholické nápoje, jako pivo, víno nebo rýžový alkoholický nápoj lihing (specialita Sabahu).

Sport

Malajsie se zúčastňuje olympijských her od roku 1956. Na své první zlato stále čeká. K roku 2018 získala sedm stříbrných a čtyři bronzové olympijské medaile. Téměř polovinu, pět z jedenácti těchto medailí, přitom Malajci získali na olympijských hrách v Rio de Janeiru roku 2016, které tak naznačily, že sport je v Malajsii na vzestupu. A také je zřejmé, který sport je to především - badminton. Na něj připadá osm z jedenácti malajských cenných kovů. Vůbec první pro Malajsii vybojovali badmintonisté na OH 1992 v Barceloně. Zdaleka nejúspěšnějším badmintonistou je pak Lee Chong Wei, který má již tři stříbra ze singlové soutěže na třech různých olympiádách (2008, 2012, 2016). Dosáhl i na post světové badmintonové jedničky, což se předtím povedlo ještě třem Malajcům, Rashidu Sidekovi, Roslinu Hashimovi a Wong Choong Hannovi. Dvě olympijské medaile má i skokanka do vody Pandelela Rinongová, první malajská žena, jíž se povedlo olympijskou medaili získat. Jediným dalším sportem, kde Malajci brali medaili, je dráhová cyklistika, Azizulhasni Awang ji získal v Riu v keirinu.

Populární je krom badmintonu i další raketový sport, squash. Nicol Davidová byla letech 2006 až 2015, po dobu 112 měsíců, ženskou světovou jedničkou v tomto sportu, což je rekord od zavedení žebříčku v roce 1983.

Z kolektivních sportů Malajci nejvíce sledují fotbal, pozemní hokej a ragby. Tradičními místní lidovými sporty jsou sepak takraw a bojové umění silat.

V roce 1999 byl postaven autodrom Sepang International Circuit. V letech 1999–2017 se zde jel závod Formule 1 Malajská Grand Prix a jezdí se zde každoročně i závod mistrovství světa silničních motocyklů. Nejznámějším malajským závodním jezdcem je Alex Yoong, který jako první Malajec nahlédl i do Formule 1. Za tým Minardi odjel sedmnáct závodů. Jeho kolega Fairuz Fauzy zaznamenal úspěchy v GP2 Series (dříve Formule 3000, dnes Formule 2).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Malaysia na anglické Wikipedii a Religion in Malaysia na anglické Wikipedii.

Literatura

• ZBOŘIL, Zdeněk. Dějiny Malajsie, Singapuru a Bruneje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-501-2. 
• SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice jihovýchodní Asie. Praha: KANT, 2015. ISBN 978-80-7437-175-2. 

Externí odkazy

• Slovníkové heslo Malajsie ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malajsie na Wikimedia Commons
• Malaysia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-15. (anglicky) 
• Malaysia (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Malaysia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Malaysia [online]. U.S. Department of State, 2011-08-03 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Malaysia [online]. Rev. 2011-07-25 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: Malaysia [online]. 2006-09-27 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Kuala Lumpur. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-31 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
• Zakaria Bin Ahmad, a kol. Malaysia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Goncourtova cena (francouzsky Prix Goncourt) je nejvýznamnější francouzská literární cena. Vznikla na základě závěti Edmonda de Goncourta, v níž ustanovil zřízení desetičlenné akademie (l’Académie Goncourt), která od roku 1903 každoročně vybírá nejvýznamnější román francouzské literatury.

Cena je vyhlašována v pařížské restauraci Drouant po skončení oběda členů akademie, kteří zde doživotně vlastní příbor. Hodnotící porota pracuje ve složení devíti spisovatelů a jednoho recenzenta. Každý literát dostává cenu maximálně jednou za život. Jedinou výjimkou je autor Romain Gary, který ocenění obdržel za knihu Les racines du ciel (1956) a podruhé pod pseudonymem Émile Ajar za Život před sebou (1975).

Finanční odměna je zanedbatelná, v roce 2009 činila 10 €. Přesto prestižnost ocenění zajišťuje laureátovi zvýšení prodejnosti jeho děl.

Členové Goncourtovy akademie

Goncourtova akademie má deset členů, kteří jsou jmenováni doživotně. Členy Goncourtovy akademie k roku 2023 byli:

• Didier Decoin, člen od roku 1995 a od roku 2019 prezident Akademie
• Françoise Chandernagorová, členka od roku 1995
• Tahar Ben Jelloun, člen od roku 2008
• Patrick Rambaud, člen od roku 2008
• Pierre Assouline, člen od roku 2012
• Philippe Claudel, člen od roku 2012
• Paule Constantová, členka od roku 2013
• Éric-Emmanuel Schmitt, člen od roku 2016
• Camille Laurensová, členka od roku 2020
• Pascal Bruckner, člen od roku 2020

Prezidenti Goncourtovy akademie

Laureáti Prix Goncourt

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prix Goncourt na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam francouzských spisovatelů
• Francouzská literatura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Goncourtova cena na Wikimedia Commons
• Académie Goncourt – oficiální stránky (francouzsky)

Sharpay a její báječné dobrodružství (originálním názvem Sharpay's Fabulous Adventure) je americký film a volné pokračování filmů z trilogie Muzikál ze střední, v hlavní roli s Ashley Tisdale. Film pojednává o životě Sharpay Evans po maturitě, když se snaží získat roli na Broadwayi. Film byl v Americe vydán jako Blu-ray a DVD dne 19. dubna 2011. Premiéra filmu na americkém Disney Channel proběhla 22. května 2011. Byl to první film z produkce Disney Channel Original Movies, který vyšel dříve na DVD než se vysílal. Na českém Disney Channel se film poprvé odvysílal 10. září 2011.

Obsazení

Mezinárodní vysílání

Soundtrack

Herečka Ashley Tisdale dne 22. května 2010 potvrdila, že nahrávala hudbu pro film. V tomto termínu bylo hlášeno, že se ve filmu objeví čtyři vlastní písně. Skladatelka Amy Powers napsala na své webové stránky, že Tisdale nahrávala písně "My Boi and Me" a "The Rest of My Life" (Amy obě napsala spolu s Matthewem Tishlerem pro film). Disney Channel zveřejnil jména dvou zbývajících originálních písní; jsou to "I'm Gonna Shine" (napsali Randy Petersen a Kevin Quinn) a "New York's Best Kept Secret" (napsali David Lawrence a Faye Greenberg).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sharpay's Fabulous Adventure na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky filmu (anglicky)
• Sharpay's Fabulous Adventure v Internet Movie Database (anglicky)
• Sharpay's Fabulous Adventure v Česko-Slovenské filmové databázi